Šlapárna jako za stara 2004: 1. den - Železný Brod-Komárov

Naštěstí cesta podle říčky Kamenice byla podstatně zajímavější. I když i tato část cesty začíná u Spálova po asfaltu. Úzká lesní pěšinka byla rozbahněná a napůl schované kameny a kořeny sviňsky klouzaly. Také si občas někdo ustlal.

Počasí nebylo nic moc, ale naštěstí nebyla zima. A tak se kdekdo svorně potil. Zvláště když jsme to zvedli po druhé odbočce (zelená turistická) na Bozkov. Na kopečku už byli všichni zahřátí na slušnou provozní teplotu. Na kraji Bozkova jsme provedli první experiment. Honosný název pro "nábližku". Jenom Jindra šel jinudy, neměl na experimenty chuť. Však také dlouho nikdo nevěřil, že se trefíme. Malomyslní. Trefa byla přesná. Málem jsme se do jeskyní propadli. A žádná pochvala!

Návštěva Bozkovské jeskyně bylo první překvapení organizátorky akce. Však také všichni cvakli 60 korun a šli dovnitř. Až na Jindru, který tu byl nedávno. Průvodkyně nás upozornila na spoustu věcí, které se v jeskyni nesmí. Například popíjet. Tak jsme si hned po dovření ocelových vrat cvakli. Bohužel průvodkyně byla cvičená opice. Mlela a našich vtipných poznámek si vůbec nevšímala. Stále někam ukazovala a sdělovala nám sama vtipná pojmenování různých stalaktitů a stalagnátů.

Většina inteligentů viděla pouze pyje. Do jezírka jsem hodil peníze jako jediný. Malý peníz = málo štěstí. Velký peníz = hodně štěstí. Já hodil dvojkorunu, tak jsme zvědav, co z toho bude. Asi skončím jako to pako, co tu kdysi plavalo namazané sádlem ve starém svetru, aby se nepořezalo o hrany skal.

Naštěstí našim vodopádům vtipnosti uťala průvodkyně tipec, že nás vystrčila z jeskyně ven. A byl konec. Ukázalo se, že máme časový náskok a mohli jsme jít v v klidu na druhou návštěvu hotelu Spálov.