c.k. Trojmezí 2004: 12. den - Soča, sedlo Vršič, Kranjska Gora

Z městečka jsme vypadli zhruba v 15:15 tak, abychom se k autobusu přeciť jenom dostali dříve. Mastili jsme to po hlavní silnici, která se směrem do Itálie mírně svažovala. Přechod hranice byl bezproblémový. Nakonec nás čekal ostrý sjezd a u autobusu jsme byli dokonce v 16:00. Až na Vláďu K., který doplatil bohužel na své ostré sjezdy. Takový je holt život tvrdého cyklisty. Naštěstí zranění nebylo nijak vážné, i když nepříjemně vypadalo. Hned vedle parkingu byl dobře dostupný potůček, kde se kdekdo hned začal cachtat. Karel se ujal odpovědně vázání kol, byl v tom chudák mistr. Během té doby si na nás došlápla majitelka parkingu s tím, že je to její plac a že tam děláme bordel. Časem se objevil i četník, který ukazoval na rozložené věci. Když mu bylo řečeno, že za půl hodiny mizíme a že na místě nic nezůstane, odešel.

Sedlo Vršič je velice oblíbeným místem. Je z něj fascinující panoramatický výhled na vysoké vrcholky Julských Alp. Ve skalní stěně Prisojniku je zachycena legenda o obrovské dívce (Ajdovska deklica), jejíž tvář je ve skále zachycena. Směrem ke Krajnske Goře klesá ze sedla pověstné údolí Suha Pišnica se spoustou vodopádů.
Kranjska Gora je jedno z nejznámějších lyžařských středisek ve Slovinsko a koná se zde pravidelně jeden ze závodů seriálu Světového poháru v alpském lyžování. 

V 18:00 začal odjezd. Adié hory! Díky dobrému času jsme měli aspoň  možnost koukat na rakouské Alpy a nádhernou horskou krajinu. Okolo 21. hodiny začali lidé odpadávat. Čekal je druhý den nástup do práce. Jenom já s Bobem jsme seděli zhruba do půlnoci, vytáhnuli si z lednice ještě pivo a hodnotili zájezd a pomlouvali účastníky.