Šlapárna jako za stara 2005: 1. den - Radeč

• Po čtyřech kilometrech jsme dorazili do vesnice Plískov. Od této chvíle se množily dotazy, kde všude budou hospody? V Plískově ne, ale zde ještě otevřený krám. Kdekdo si koupil lahváče a někteří k tomu rozmázli před krámem hovínko. Nebylo jisto, zda bylo produktem Hrabánkovic smečky. Psí.
• Následovalo další odkládání svršků, neb sluníčko příjemně hřálo a turistické mrciny se začali potit.
• Pomalu jsme opouštěli civilizaci za odborné debaty, jak se u nás špatně staví. Tak jsme došli na křižovatku, kde byla na stromě připíchnuta cedule s nápisem U zámečku včetně informace o vodní tvrzi Rovný. Byl to zmatek, protože směrový ukazatel říkal, že tvrziště Rovný je ještě 700 metrů daleko. Jako kulturní lidé jsme nemohli její návštěvu vynechat, i když stála bokem. Opustila nás Hrabánkovic smečka, která se poněkud zmenšila. Ze dvou čipovaných členů jeden zmizel. Naštěstí ne ti nečipovaní. A tak zatímco ostatní kráčeli vstříc "tvrzi", majitelé psů včetně plakající Hanky R. nad ztrátou se s čenichy při zemi vraceli do Plískova.
• Tvrziště Rovný. Co k němu říci? V podstatě nic, ono po něm taky moc nezůstalo. A to co zůstalo, si prohlédněte na fotografiích. Ale místo to bylo kouzelné, byť hospoda daleko. Rozdělali jsme oheň v rozporu se všemi zákazy a příkazy. Sluníčko žhnulo a účastníci vyndali své uzeniny a každý se je snažil dohnat k nějakému opečenému tvaru. Kolovala poslední piva a mnozí se přecpaní ukládali ke spánku na nádherně hřejícím dopoledním slunci.
• Zdrhající pes byl nakonec dostižen při výstupu na vrch Bukov a skupinka hledačů dostala samozřejmě prostor pro pečení. Kdyby nebylo vedoucího výpravy, tak se mnozí účastníci výpravy válejí u tvrziště dodnes! Faktem je, že v následující vesnici Lhotě pod Radčem byla hospoda také zavřená. Honza M. nelenil a s výpravou se promptně rozloučil se slovy, že v Mýtě hospoda určitě bude. Jarda K. měl také cukání, ale zbaběle se nakonec s ostatními škrábal po stále střeji stoupající cestě ke zřícenině zvané Hrad/Mitrvald/Radeč. Na vrchu už mrmlalo více lidíi. Vzhledem k tomu, že někteří mrmlali od rána, tak si toho nikdo nevšímal. 
• Následoval poměrně dlouhý sestup do Těškova, který neměřil odhadnutých 2,5 kilometrů, ale 4,5. To bylo zase keců! Cesta byla docela tvrdá a nohy drnčely. Vidina hospody v té době již lákala všechny. Honza M. nám mezitím dál echo, že sedí v motelu před Mýtem a hází do sebe jedno za druhým. To bylo silný kafe. Zvláště když po dostižení Těškova jsme našli hospodu zavřenou. Dělali podlahy, hlupáci. V sobotu! Takový nesmysl. Kolemjdoucí nám poradil, že na stadionu je otevřeno a hned tam s dítětem v kočárku zamířil.