Šlapárna jako za stara 2005: 1. den - Radeč

• Na stadionu se platilo, blížil se mač. Nás ale pustili zadarmo, my šli jenom na pivo, byť jedním očíčkem jsme zápas sledovali. Hlavně práci hostující čtyřky, která si velmi dobře pozičně držela stále cca 15 metrový distanc od míče. A nedej bože, aby se k ní míč dostal. Účastníci výpravy se tak rozseděli, že si vymýšleli stále nové a nové objednávky, zatímco mě (Jirku M.) chytla křeč v žaludku a bolela mne od toho hlava.
• Slunce se skláněla a v naprostém klidu za naší asistence uběhl poločas. Pak se mi tu bandu přeciť jenom podařilo zvednout. Trasa se musela tvrdě krátit kvůli času. Holoubkov dávno padnul jako cíl, šlo se na Mýto. Minuli jsme jakési rekreační zařízení a zkratkou došli k dálnici. Za ní bylo Mýto. Leč přes dálnici v místech, kde to tvrdila mapa, žádná lávka nevedla. Část se nás pustila napravo k dohlednému viaduktu, větší část nalevo. My od viaduktu jsme zasedli v hospodě jako první. Všichni jsme však museli čekat na Honzíka M., který seděl v rekreačním středisku, neb to byl motel.
• Další trasa už byla jasná. Co nejkratší cestou na ubytovny. Začal jsem průběžně volat správci našeho ubytovacího zařízení, že už jsme na cestě. A to i přesto, že ve skutečnosti jsme stále seděli v hospodě. Nakonec jsme vyrazili, částečně přes pole, hlavně však po silnici a mazali co nejrychleji do Cheznovic. Pavel H. vykřikoval "tady to znám, tady jsem byl na táboře ve 12 letech". Čili asi někdy hned po válce. A po čase ještě více vykřikoval, že světla vlevo bude místo, kde spíme. Kdo by mu však věřil, že. Správce říkal jasně: 300 metrů přes vesnicí osamělá bříza, tam doleva a nemůžeme to minout. 
• Jenže Cheznovice dlouho nikde. Teda v dáli asi. Již ve tmě jsme zaznamenali břízu, ověřili si ji u správce, zahnuli kolem ní doleva a došli v temnotě kamsi, kde cesta končila a bylo jen bahno. Správce už ani nebral telefon! Tak jsme se vrátili, ještě jednou zahnuli doleva a v 7:20 dorazili na místo. Bylo to ono svítící stavení, které Pavel H. viděl už dávno. Rekreační středisko Svatý Štěpán.
• Správce se mírně zlobil, protože jsme narušili program školákům v přírodě, ale hned nám vydal řízky. Ve 21:00 jsme se sešli znovu, již u otevřeného baru, protože školáci mezitím ukončili besídku. Správce už byl milý, zvláště když konzumace rostla a muzika byla skvělá. Zábavu tentokráte nekorunoval Jirka H. svým tancem, ale paní učitelka. Jak ji vylíčit? Neřízená střela? Střevo? Číslo? Jirka H. ji nakonec odvážně provedl, ale tvrdit, že ji vedl on a ne ona jeho, by bylo odvážné. Loučila se s námi po půlnoci noci tím, že pronikala na pokoje a vyřvávala ukolébavky.
• Co ještě dodat? Rozbolavělé nohy? Honzových 20 pivek a společenský útlum? Komentář k velmi dobré muzice? Podrobnější charakteristiku "šílené" učitelky? Že Jaroušek po prvních 20 kilometrech nezemřel? Výkon obou jezevčíků? Už asi nic.