Dolomity 2006: 1. den - ferráta Pero Degasperi / Monte Bondone

Začátek ferráty je z parkoviště autobusu hodně daleko. Musí se přes hřeben a pak výrazně klesat po protější straně údolí - asi do jedné poloviny . V průvodci napsané smrtelné nebezpečí na travnatých policích se dle našeho názoru týkalo turistické cesty, která vede údolím. Je velice úzká a místy pod cestou spadá téměř kolmo dolů. Na této "turistické cestě" není žádné jištění. Samotné najití správného směru turistické cesty je také obtížné, neboť - pokud vůbec nějaké bylo - tak není uváděno číslo cesty dle mapy, ale jen názvy vesnic, kam cesta vede. Ostatně i na mapě je unikátní značení, kdy cesta s jedním číselným označením vede na tři různá místa.

Samotná ferráta v první třetině vede po prudké suti s lanem nataženým od stromu ke stromu. Později se připojuje k vyšlapané, ale na mapě neznačené cestě a pokračuje po ní pod ohromnou skalní stěnou, z které neustále padávají kamínky. Po překonání prudkého sypkého suťového svahu, kde každý krok znamenal popojetí se sutí o metr dolů, jsme se dostali konečně k začátku části ferráty vedené na skále.Tato pasáž je středně těžká a velmi hezká s nádhernými výhledy na protější část údolí a na městečko v ústí údolí (tuším Ravina). Cesta končí na hřebenu, po kterém se dojde na vrchol hory Il Palon. Vzhledem k pozdní době na konci září, kdy jsme zde byli, byla restaurace i lanovky sem vedoucí z druhé strany mimo provoz. Odměnou nám však bylo, že jsme zde byli naprosto sami.

Poslední problém naší cesty spočíval v tom, že na vrcholu jsme byli ve 14:15, a autobus, který jsme viděli hluboko v údolí, měl plánovaný odjezd v 15:00 hodin. Nemohli jsme tedy přemýšlet o cestě dolů, ale pádili jsme nejkratším směrem nejdříve po sjezdovce a později lesem. Povedlo se a dorazili jsme na parkoviště pouze o pět minut později.

Komentář: Jan Trnka 2006