Horší bylo, že při sestupu do Kopského sedla se natahovaly mraky a nahoře, nad ním, v Širokém sedle těžce seděly. Jednotliví členové v blízkosti nejvyššího bodu se stále více ztráceli v mracích. Viditelnost byla tak na pět až deset metrů.

Bohužel v té chvíli začalo znovu malinko krápat a žádná šance na zbělení nebe nebyla. Sestup začal ještě jakž takž. Dokonce ještě v době, kdy jsme došli o sto metrů níže k poslední hraně sněhu, které napohled vypadala nepříjemně, protože padala dolů a nebyl vidět její konec. Stačilo však postoupit k prvnímu sněhovému schodu a z nejistého úseku zbyla legrace. Legrací ovšem nebylo počasí. Déšť přidával, celodenní bouření, které po většinu dne bylo doposud daleko od nás, bylo najednou nad hlavou. A slejvák přidával velice rychle na intenzitě. Do půl hodiny jsme měli mokré oblečení a do hodiny žáby v botě. Prudký déšť na jedné straně vymejval kamenité schody na sestupu, ale také zbahnil okolní půdu. Chtělo to jediné, tedy dvojí. Funkční hole a silná stehna, aby se člověk na sestupu bez problémů udržel. Určitě 50 procent sestupu hrozilo stále pádem. Však také mnozí padali a někteří i vícekrát.

Horší bylo, že sestup byl velmi dlouhý a déšť a rány kolem nás jako by dávaly najevo, že to je trest za to, že jdeme Širokou a Monkovou dolinou ve směru, který je zakázaný. Sestupovat do Ždiaru je totiž zakázáno. Povolen je jen výstup v opačném směru.

Voda se valila přes obličej. Ohlédnout se, kde jsou ostatní, nešlo téměř provést. Na začátku krkolomného sestupu jsem zahlédl poslední účastníky z první skupiny, která měla před námi náskok v tu chvíli zhruba půl hodiny. Chvíli jsem přemýšlel, že je doběhnu a jen tak zezadu se jich zeptám: „Tak co, fajn den, ne?“ A pak budu asi muset před nimi utíkat. A tak jsem radši počkal na členy svého zádního voje. Hanka sestupovala zachmuřeně. Nebylo jí do řeči, pokud vůbec v proudech vody chtěla mluvit. Vláďa se štrachal někde dál za ní. Udělal jsem tři pokusy v lijáku vyfotit aspoň něco. Něco vyšlo. Nevyšel vodopád. Tak aspoň slovně: je zhruba 40 metrů vysoký a docela mohutný. Bohužel na fotografování už byla tma. (Později jsem zjistil, že mnozí jej ani nezahlédli. Koukali si akorát pod nohy, aby se nezabili.)