Většina skutečně na trasu vyrazila dle předpokladu, jen pár nás ještě zalehlo a vyrazilo až autobusem až k jedenácté hodině. A samozřejmě kvůli tomu nakonec trasu takto zjednodušilo:

• Ždiar – bus – Tatranská Kotlina – rozc. u Šumivého prameňa – Kežmarské Žľaby - Tatranské Matliare - Tatranská Lomnice

A já vám přednostně vylíčím krátkou trasu, protože jinou jsem nešel. Bylo nejen ukrutné vedro, ale po deštích byl vzduch plný vody. Pochod se podobal průchodem skleníkem s tropickými rostlinami. Holkám nebylo úplně dobře, a tak jsme je s Michalem směřovali (ne-li ony nás) k prvnímu pivu u hotelu Hutník.Po odbočce na chatu Plesnivec se cesta narovnala a šla celkem příjemně po vrstevnici. Pak se krajina otevřela a velkou část se šlo zbrázděnou krajinou. V Kežmarských Žľaboch bohužel cesta sešla na silnici a teprve v Tatranských Matliarov se dalo opět ve směru na hotel Hutník jít přírodou. Byť poničenou. 

U zmiňovaného hotelu jsme proleželi v pohodě vyčkávajíc dalších příjemných hodin. Objevil se i Bobo, který vyrazil k chatě Plesnivec, ale rozmyslel si to vrátil s malým prodloužením. V první chvíli neměl ani chuť na pivo, jak byl z vedra hotový. Ale pak si dal říci. A vládla pohoda asi až do třetí, kdy jsme se zvedli, prošli opět kolem poničené kabinové lanovky. Náš pohled uvízl na tobogánu, kam Michal musel za každou cenu jít. Poté jsme se posunuli až na nádraží, protože finální hospodu to chtělo mít u vlaku.