Když vylezlo sluníčko, myslím, že jsme se pohybovali někde mezi Mulhousemi a Lyonem. Určitě před Lyonem. To vím dobře, protože jsme se stali cílem častých a podrobných informací ze strany vedoucí zájezdu Nikol Brůhové. Výklad o Lyonu si pamatuji, i když jsem jej poslouchal jedním uchem. Lyon jsem už totiž znal.

Cesta od Lyonu podél Rhony trvalo ještě dlouho. A tak nám Nikol časem vykládala nejenom o vrcholu Mount Ventoux, který nás po čase po dlouhou dobu provázel na levém boku autobusu. Ale také o zoubečkových horách – Dentelles de Montmirail, které byly také cílem našeho snažení.

Do Avignonu jsme dorazili kolem jedné hodiny. Procházka byla naplánovaná na dvě hodiny. Co stihnout a co ne? Procházku po aviňonském mostě St-Bénezet jsem vzdal. Návštěva byla placená. Uzavřený prostor tudíž znamenal poměrně velkou časovou ztrátu.

Raději jsem si to sólo zamířil do centra, protože čekat na ostatní by byla další ztráta času.