Za jízdy autobusu do místa startu, městečka Sault jsem samozřejmě klimbal. Asi jako ostatní. Jenže když se pak v klidu připravovali k odjezdu, já začal teprve snídat ze zdrojů autobusu. Pak jsem dostihnul Reifovi v kavárně, abych si ještě udělal pauzičku na toaletě. Reifovi již samozřejmě odjížděli. Když jsem vyrazil já, bylo 7:50. O dost později za prvními jezdci.

V prvním stoupání jsem Reifovi dohnal, protože něco řešili. Asi bundy. Začal jsem fotografovat a natrvalo mi zmizeli. Pak už jsem jel sám. Až k Chaletu Reynard se toho mnoho vyfotografovat nedalo. Cesta vedla lesem. Bylo brzo ráno, Ve stínu stromů byl příjemný chládek. To mi pomáhala se probírat k životu. Poklidnou jízdu jako v minulých dnech narušoval akorát bolavý zadek. Měl jsem jej rozšmelcovaný. Asi chybně nastaveným sedlem. Leč zadek nevyměníte. Tak jsem myšlenky na bolavý zadek rozháněl kontrolováním patníků s výškovými rozdíly. 

Po nějaké době jsem dohnal skupinku z chaty č. 1 a ještě nějaké další lidi ze zájezdu. Mnozí z nich i kola vedli. Ale srdnatě.

Zkusil jsem počítal, v kolik tak můžu být u chaty Reynard. Poslední kilometry k chatě se jelo ve veliké pohodě. Jakmile nebylo nutno se tlačit do sedla, dalo se na zadní část těla zapomenout.