Aleš se hned vrhnul do vody. Samozřejmě že se svlékl. Voda byla neobvykle teplá. Nabral jsem jí do láhve, ale kvůli vysoké teplotě nebyla moc chutná. Zvláštní. Já do vody nelezl. To by se mi stav zadku ještě zhoršil. Jak mi Aleš přiznal, je mu mokrý zadek nevadí. Prý už kdysi dávno zjistil, že s otcem mají zadky kožené. Těm voda neublíží. Taky klika.

Další zastávka byla ve městečku Beaumes-de-Venise, do kterého se sjíždělo velice pěkným údolíčkem. V centru jsme narazili na skupinku madame Nikol. Aleš objížděl uličky, zatímco já si k ostatním přisednul. Nebylo kam spěchat. Slunce také nespěchalo. Navíc závěrečná jízda k autobusu byla v horkém vzduchu více než otravná. Namastili jsme to v naší dvojici v háku až k autobusu pod hradem Le Barroux. Z obou nás pot opět cákal.

V trávě se tu válelo nejenom nezralé ovoce, ale velká část voltkařské grupy. Samozřejmě Vláďa a Táňa. Za silnicí dozrávaly meruňky, ale byly tvrdé. To ovšem "plzeňské" části vůbec nevadilo. Jak za stara si nadrbali těhotné igelitové tašky. Styděli by se asi i Bulhaři.

Kozák s Reifovými byli tak dobře navigováni Nikol, že Hanka přijela zničená. Nikol jim poradila stejný okruh (samozřejmě s Bedoinem navíc). Akorát že nemohli myslet na zastávky. Na to neměli čas a přijeli nadoraz.

Večer byl ve znamení artyčoků! Samozřejmě že nejdříve jsme si museli dát pastis - Svátkovi byli odpočatí a plní energie. Maruška uvařila osm kousků artyčoků. Kolembydlící se nám trošku smáli. Jídlo vypadalo dost chudě. Asi jsme měli koupit na hlavu tři kousky? Pojídání však byla legrace a hlavně výborná společenská záležitost. A světě div se, nakonec jsme byli docela najedení. A hlavně spokojení. Dorazili jsme se po francouzsku sýrem a nebylo už co řešit. 

Program večera byl tentokráte jiný. Pavel Hrabánek měl narozeniny. Dovalil se s několika láhvemi šampaňského. Dárkem dostal cassis, tak jsem ostatní seznámil s tím, co je kir (bílé víno se sirupem cassis) a co royal kir (šampaňské se sirupem cassis). A slavilo se.