Nevím kdo na to připadnul, ale zrodil se nápad jet za ostatními na kole. Naše skupinka byla malopočetná: Kozákovi, Reifovi a já. Pečovi s námi pro změnu nejeli, Jitku bolely části dotýkající se kola větší plochou.

Tím pádem jsem ráno snídal opět sám. Autobus totiž vyjel v osm. Tak jsem aspoň zajistil bagety pro pár chatek na sobotní ráno a jeli jsme. Přes Gordes do roviny táhnoucí se až k městu Cavaillon. Za Le Imberts vytvořili přední dvojici Kozákovi a já je nemohl dojet. Musel jsem jet téměř 32 - 34 km v hodině, abych se na Ivanu a Vláďu dotáhnul. Při krátké zastávce na jedné z křižovatek jsme už byli zase pětice a v háku to pěkně svištělo.

Železniční most v Cavaillonu jsme netrefili. Než jsme se stačili rozkoukat, už jsme byli v centru. Zase jsme bez problémů trefili silniční most přes řeku Durance ve směru na Saint-Rémy. Měl po obou stranách stezku pro pěší a cyklisty. Na druhé straně řeky jsme hledali správný směr a méně narvanou silnici. I k okraji Orgonu jsme jeli v háku. Teprve tady nás opustil otravný traffic.