Římské vykopávky Glanum zůstaly někde stranou. Při průjezdu centrem po bulváru, kde kdysi stávali hradby, jsme narazili konečně na skupinu kolem Nikol včetně našich kolegů. Vašík v restauraci také trůnil, tak bylo vše v pořádku. Nikol vyložila nejdříve Ivovi, kudy ven z města, pak ještě mně.

Seděli jsme na kafi přímo naproti klasicistní budově kostela. Z tohoto strategického místa jsme nemohli neodhalit Kozákovi a později i Pečovi. S nimi jsme pak ucpali uličku před domem, kde žil v mládí Nostradamus. Dům nebyl ničím pozoruhodný.

Cestou k Tour Cardinal jsem zavelel k útoku na meruňky, které v těchto místech již padali ze stromu. Jíst se ale dali jenom ležící na zemi. Ty už byly zralé. S plným břicham jsem se šplhal zpátky do kopce na Chaine Alpilles. Stoupání nebylo zrovna příjemné. Ani nevím proč. Možná kvůli těm meruňkám. Na druhé straně můj zadek věděl, že jde o úplně poslední stoupání. 

Bylo 18:00 a u autobusu se už všichni srocovali, aby mohli vlítnout do sklepa a vysát všechny sudy. Sklípek byl vytesán ve skále. On to nebyl původně sklípek, ale bauxitové doly. Zábava trvala asi hodinu. Červené se moc pít nedalo, ale růžové bylo v pohodě. Zato ho zase nebylo tolik. Obsluha na dlouho zmizela. Moc se o nás nestarala. A když se vrátila, začal zhasínat. Kluci hráli na kytaru a ostatní dělali v příhodnou chvíli mašinku. V 19:15 nás vyhodili.

Ten večer jsme měli na chtce č. 4 podruhé výborné jehněčí klobásy. Dohodli jsme se, že ráno se raději vyspíme a zacvakáme 50 euro za úklid. A tak jsme nerušeně popíjeli a přitom mírně balili. Nakonec jsme vyslali Vaška S. napřed k chatě č. 1, kde probíhal celozájezdový mejdan. Měl naši chatku reprezentovat. Přes den se totiž zčuchnul s cizíma holkama, které měly údajně přízvisko lovkyně..

I zbytek chatičky č. 4 se před půlnocí k muzice vypravil. Naši kluci hráli, cizí holky řádili, lidé seděli všude možně, Vašek donchuanil. Hrálo se až do 4. ranní, kdy nás zůstalo už jenom šest. Jen Voltkaři, když druhý kytarista Bob odešel. Provedl jsem nespící dámy Voltku, nechal jsem si od Boba zahrát na závěr pár oblíbených písní. To už vzal kytaru do ruky podruhé, když ji předtím natrvalo odložil. Jirka H. dávno plul někde na sladkém polštáři spánku.

Kost prý blila. Holt každý děláme něco.