Šlapárna jako za stara 2007: 2. den - Přírodní park Trhoň

• kousek za Holoubkovem, na silnici směr Hůrky cesta odbočila do lesa a široká lesní cesta stoupala stále ostřeji do kopce. Prudké stoupání zvláště v závěru skončilo až na úrovni kousek na západ sousedícího vrcholu Trhoň (624 m), ke kterému souběžně nalevo od cesty běžela lyžařská sjezdovka s chatou a studánkou
• následoval sestup z hřebene Trhoně až na širokou cestu, která se velmi hodila pro bike
• došli jsme až na kraj lesa a pole, kde pod námi koukaly střechy domečků ve vesničce Hůrky. Zde jsme se, v místě schovaném před obličeji zvědavců, rozhodli opéct buřty. Z počátku nám oheň kouřil. Přeciť jenom tento druhý den pochodování pár kapek vody spadlo z nebe. Když se však ohýnek rozjel, oheň bez kouře vesele plápolal. Byl to malý zálesácký ohýnek, který jentaktak stačil pro upečení pár buřtů
• zhruba si po hodině jsme vše zlikvidovali a pokračovali v cestě. Hned u prvního rozcestníku na ráně jsme zjistili, že nám nezbývá do konce trasy 5 kilometrů z dvanácti, ale větší polovina z 18. To byla vážná změna kvůli propočtů odjezdů vlaků, protože Hanka R. spěchala na zkoušku sboru. Nikdo netušil, co tam bude dělat, protože v minulém dni získal její hlas bezvadné jazzové zabarvení 
• pod touto informací jsme poněkud zrychlili náš pochod po cestě, která se párkrát zatočila, takže jsme se ocitli na dalším boku obce Hůrky a pár metrů prošli po silnici, která obec spojovala se Svojkovicemi. Trasa však záhy zahnula opět západním směrem mezi poli a po pár minutách nás opět zavedla do lesa

• až k místu, kde mapa popisuje "bývalá stará chata", jsme opět ostře stoupali do kopce. Samozřejmě že u mnohých došlo na převlékání