Dolomity 2008: 2. den - via ferrata Cengia e Doge / Marmarole

 
Trasa: P.te degli Alberi (1134 m) - Rif. Tre Sorelle (1150 m) - údolí potoka Rio di S.Vito - rozcestník v údolí San Vito (2047 m) - feráta Cengia e Doge (max. 2200 m) - sedlo u Biv. Voltolina (cca 2000 m) - Forc. Vanedel (2375 m) - Forc. Croda Rotta (2569 m) - Meduce di Dentro (2174 m) - Forc. d. Mescol (cca 2300 m) - Biv. Musatti (2111 m) - sestup k chatě Tre Sorelle (1150 m) - P.te degli Alberi (1134 m)
  • první hláška dne zněla: Vašku, já bych tě zabil! Petr Máša byl konfrontován s chrápáním Vašíka S.
  • většina účastníků skupina Voltku alias skupina pana Michala se rozhodla zkusit zdolat dvě feráty na přelomu masívů Sorapis a Marmarole. Pouze Jitka P., Marie S. a Ivana K. se rozhodli jít procházkou dovnitř kráteru Sorapis k chatě Vandelli. Variant pochodu bylo pět.
  • favoritem byla varianta 2/, protože zdolávala pouze mírně obtížné feráty. Tak aspoň byly dvě. Měla jenom jeden problémeček: tisícimetrový ostrý výstup, který jsme již jednou šli - byť opačně
  • počasí bylo jenom o málo lepší předchozího dne
  •  9:00 nechali jsme se vysadit u mostku P.te degli Alberi (1134 m) a pochodovali po široké štěrkové cestě až k chatičkám Rif. Tre Sorelle (1150 m). Jde o oficiální vstup do masívu Marmarole. Žádný úředník nebyl na místě, k dispozici byly nápoje, ve kterých leželi stočeni hadi a plastická mapa celého masívu. Trasa vedená bokem jeho vrcholků až k bivaku Musatti vyvolala - aspoň myslím - v některých povzdech "uf". Bohužel nás to nevarovalo!
  • 9:30 o chvíli později jsme se po pohodlné cestě dostali k rozcestníku v údolí potoka di San Vito. Hlásal, že cestou č. 227 je to k bivaku Comici 3:30. To bylo moc. Velký chural, se usnesl, že to je moc. A vzhledem k tomu, že prvotním cílem tohoto dne byla návštěva masívu Marmarole, kde jsme ještě nikdy nebyli, odpadly varianty 1/, 2/ a 3/. Další cíl byl jasný: po cestě č. 226 dosáhnout co nejdříve rozcestníku téměř na konci údolí San Vito
  • 10:45 jsme stanuli u dalšího rozcestníku pod vrcholem Corno del Doge (2615 m). Mezitím jsme minuli několik vodopádů, zdolali serpentinový výstup lesním porostem a závěrečný výstup strmým suťoviskem. Vzduch byl vlhký, dost jsme se potili. Konec údolí v nedohlédnu
  • závěrečný pochod údolím di San Vito byl dokonalý. Nejenomže se cesta trochu umoudřila, ale bylo to samozřejmě krajinou. Nikde ani živáčka. Jen na obzoru čnící úd věže Torre Sabbioni. Celá horní část údolí má zvláštní. zvýšenou ochranu. Jakou? Těžko říci, nápisy byly pouze v italštině
  • 11:30 konečně u rozcestníku (2047 m)! Měli jsme za sebou 850 metrový výstup. Zprava seshora přicházela cesta od feráty Carlo Minazio, kterou jsme vynechali. Naše cesta naopak vedla doleva, ostře zpátky a stále do kopce