Dolomity 2008: 2. den - via ferrata Cengia e Doge / Marmarole

• byla doba oběda a také čekání na roztroušenou skupinu
• 12:20 zhruba po hodině jsme se zvedli. Zase takové teplo nebylo. A šli vstříc ferátě. "Jediné" toho dne. A všude okolo nás stále krásné údolí di San Vito
• 12:50 začátek feráty, která v podstatě ani moc ferátou nebyla. Za mokra však může být pro mnohého velmi nepříjemná, neboť má jištěné jenom pár úseků a větší části úzkého chodníku na úpatí hory Corno del Doge, se srazem po druhé straně zabezpečené nejsou. My však měli sucho a tak to šlo raz dav
• 13:10 za dvacet minut jsme byli v sedle (cca 2000 m) pod bivakem Voltolina. Zasvítilo sluníčko a v sedle vládla pohoda. Čekalo se, až opět dojdou všichni. Opět bylo nutno rozhodnout, co dál. Sejít rovnou ze sedla (varianta 4/) anebo dobrodružně pokračovat dle varianty 5/? Všichni byli tak spokojení se sebou, s počasím, takže většinové rozhodnutí bylo: pokračovat k bivaku Musatti. Včetně Vaška S., který měl toho dne první ferátu v životě za sebou. Bylo nám jasné, že máme před sebou jedno těžké stoupání a jedno lehčí a závěrečný sešup z hory. Měli jsme však pocit, že se to zvládnout dá. Ve skupině nikdo nevznesl podezření, že ...
• 13:40 vzápětí nad sedlem jsme museli překonat jištěný úsek, který je v mapě zachycen. To byla hračka. Horší to bylo, když jsme obešli skálu vrcholu Cima de Marchi (2769 m). Před námi se táhl chodník na horní hraně suťoviska, který ještě dlouho skrýval své závěrečné prudké stoupání. My jsme měli pocit, že cesta má jít po vrstevnici a ona se naopak urputně zvedala stále více do skal, až jsme začali lézt po dalších zajištěných úsecích. Nešlo o nijak technicky náročné pasáže, ale ubíralo to dech. A šlo to stále nahoru!
• 14:45 konečně, řekli jsme si, před námi se objevilo sedélka, či spíše štěrbina a my měli pocit, že první stoupání máme za sebou. Omyl! To byla skutečně jenom štěrbina Forc. Vanedel (2375 m), zatímco hlavní sedlo bylo ještě vysoko v mracích nad námi. Samotná štěrbina je lezecky zajímavá, protože po obou stranách jsou poměrně kolmé stěny, byť krátké. Kolmé části jsou v některých částech zabezpečeny dokonce žebříky