Vogézy 2008: 6. den - Petit Ballon-Eguishem-Colmar

• další pokračování směřovalo na vedlejší, celkem nenápadnou lesní cestu, byť velmi širokou. Byla to správná cesta, i když tomu nic nenasvědčovalo. Stávala se čím dál tím těžší a těžší, jak klesala. Plná šutrů a skalních stupínků. Pro holky asi nic moc příjemného
• přihasil jsem si to na jakousi lesní planinku, kde vedly na různé strany další lesní cesty a uprostřed  stál autobus. Řidič se mne ptal, kudy má jet. Jenže já to sám nevěděl. Studoval jsem mapy i místní ceduli. Bylo mi jasné, že doprava určitě ne. Reifovi, kteří přijeli po mě, se ptali na cestu. Já odhadoval, že to bude jedna z těch vlevo. Jestli ta levější, nebo méně levá, to jsem si nebyl jist. Pustil jsem se levější. A špatně. Později jsme zjistil, že křižovatka se asi jmenovala le Boenslegrab, na mapě velmi obtížně vystopovatelná dle jména
• cesta nádherně odsejpala po příkré šotolině, takže jsem občas málem nedobrzdil. Pak přišla asfaltka a jelo se jak o závod. Prosvištěl jsem vesničkou Wasserbourg a mastil dál
• ve chvíli, kdy jsem projel křižovatkou, kde směrovka říkala, že na Osenbach je nutno zahnout prudce doprava a vyrazit do kopce, mi bylo jasné, že jsem opět sjel z narýsované trasy. Protože se mi však do kopce nechtělo, kašlal jsem na oficiální trasu a svištěl dál, do Munsterského údolí
• na konci Soultzbachu-les-Bains jsem se konečně zorientoval. Na druhé straně údolí Munster byla vesnička Wihr-au-Val, čili byl jsem kousek pod městečkem Munsterem, čili nedaleko místa, odkud jsem ráno vyjel