Vogézy 2008: 6. den - Petit Ballon-Eguishem-Colmar

• bylo vedro, leč naštěstí jsem hned narazil na bikovou stezku, která asi po dvou kilometrech "zajela" do lesa a na sluníčko se dostala velmi málo
• protože jsem si přidělal práci, tak jsem to švihal dál, abych co nejdříve dosáhnul ústí údolí Munster. Na kraji Wintzenheimu stezka skončila a dále vedla po normálních silnicích. Naštěstí se mi záhy podařilo sjet z té hlavní a projet po vedlejších cestách Wettolsheim, kde jsem narazil na pokračování stezky, již mezi vinicemi
• v cíli okliky, v Eguisheimu jsem byl co b dup. Městečko jsem si pianko projel, zejména po "okruhu" v křivolakých uličkách za pravděpodobně bývalými zdmi, které chránily město. Nakonec jsem zajel do centra a hledal restauraci s dobrým stínem. Ve městě nikdo z našich nebyl. Ve vedru jsem si opět dal salát a hlavně velké pivo. Schován ve stínu jsem lelkoval a při lelkování jsem zahlédl průvodkyni Janu
• po obědě jsem ještě navštívil kostel v centru vesničky a na druhém náměstíčku narazil na poměrně velkou skupinu našich lidí, která se také věnovala obědní stravě
• protože jsem chtěl mít dost času na prohlídku Colmaru, vyrazil jsem zpět, již po známé cestě na Wettolsheim. Při výjezdu z vesničky jsem potkal skupinu těch, co se rozhodli přes Malý balón nejet
• ve Wettolsheimu jsem si vtipně najel na stezku pro kola, vedoucí vinicemi až na hranici Colmaru. Trocha objíždění kolem Pasteurova ústavu byla nutná, než jsem zjistil, kterým směrem je staré město a také nádraží. Chtěl jsem si dát u autobusu pivo
• staré centrum Colmaru bylo narváno lidmi, přestože slunce to lidí pralo. Nejdříve jsem se v prodejně Lacoste pokusil kolegovi z vesnice koupit oranžové triko. Velmi mne o to žádal. Bylo asi o 1000 korun levnější než v ČR. Už jej ale nepotřeboval, zajistil mu jej kamarád v Itálii ještě o 100 korun levněji (později jsem se dozvěděl, že mu jej nakonec nekoupil, zapomněl na to)
• Colmar je velmi hezké staré město, kde se na každém rohu připravovali muzikanti. Ve Francii se totiž slavil Den hudby. Během své krátké návštěvy jsem však zažil pouze band zhruba 30 bubeníků, kteří do toho mydlili ostošest. V průběhu prohlídly se mi v jednu chvíli chtělo spát, ale parky vypadaly od psů znečištěné a lavičky byly narvané, aspoň ty ve stínu. Tak jsem si dal pořádný kopec zmrzliny, což mne probudilo. Ještě tak to pivo v autobusu! To by bylo! Leč do 17. hodiny, kdy měl autobus dorazit na nádraží, zbývala stále hodina a já nevěděl, co dál v městě podniknout. Tak jsem vyrazil na cestu zpět, do hotelu