V Milazzu zbývalo do odjezdu lodi dostatek času, tak jsem se jel projet směrem k mysu Milazzo, kam jsem se minulý den nedostal. Byl daleko. Loď tentokráte nekroužila kolem ostrovů a docela striktně směřovala podle jízdního řádu do přístavu Lipari na stejnojmenném ostrově. Ten byl zahalen v zácloně mraků. Nestačily. Ihned po výjezdu z přístavu nás čekal pětikilometrový výstup, nejdříve k vyhlídce Belvedere a pak dál, k dalším vesničkám na obkružní silničce na obvodu ostrova.

Na severní straně ostrova Lipari se nám zjevil další z Eolských ostrovu Salina a za ním v oparu schované Filicudi a Alicudi. A čekal nás sjezd až do vesničky Acquacalda, volně přeloženo jako Teplá Voda. Vesnička byla mrtvá. Na oko. V jedině restauraci se hýbaly pouze záclony. Na oko. Chvilička ochomýtání a už na nás volal číšník. Restaurace žila, ale byla bez hostů. Turistická sezóna ještě daleko.

Pozorně jsem si pročetl jídelní lístek a jen chviličku jsem si nevěděl rady se svými kulinářskými záměry. Lístek totiž neznal rybí polévku, dle které testuji celý svět. A tak jsem se zeptal, zda-li by nebyla zuppa di pesce? Žádný problém, leč potom nastal problém. Číšník jej vyřešil hravě - neuměl anglicky. Přinesl na tácu ryby a zeptal se, které do polévky chci. Ukázal jsem na dvojkombinaci a bylo po problému. Seděli jsme venku, před restaurací ve stínu s výhledem na klidné moře a ostrov Salina. A v kuchyní se mi připravovala rybí polévka. Co víc jsem si mohl na Sicílii přát?