Na zpáteční cestě jsme to valili v háku a tak jsme na pobřežní komunikaci dojeli a předjeli italského silničáře. Hned se za nás zavěsil a povozil se v klidu ještě pár kilometrů. Pak se zařadil vedle mne a zkoušeli jsme konverzovat. Italsky. Před chvílí skončil práci a jede domů, vyrozuměl jsem. Na druhý konec Sicílie. Zbývalo mu ještě asi 200 kilometrů. Radil nám, ať zmírníme, že to chce jet piano. Pak přišly kopečky a piano nám ujel. 

V San Sabě jsme nejdříve narazili na balkónisty Pečovi a Znamenáčkovi. Naši apartmáníci se už také stačili vrátit z kola a seděli na balkoně. Pustili jsme se do zbytků. Slušná hostina. Po páté začal finiš s balením. V sedm jsme byli všichni připraveni odjet. Ještě sesunout vlek, zablokovat dopravu v San Sabě a hurá na trajekt. Závěr dne byl tradiční. Jízda nocí, film od Veiwegha a před půlnocí přestýlání. Na závěr boj nohou.