Jediný, kdo mířil mimo top památky jako já, byla Hanka R. Ta mířila do čtvrti Trastevere. Čili do židovské čtvrti, kam jsem mířil i já. I když každý z jiného důvodu. Její pochůzka zmíněnou čtvrtí byla - jak mi bylo řečeno - cestou po jistých dávných šlépějích.

Nemá smysl líčit, co jsem všem všechno okoukal, raději to povím popisem trasy. Ztučněl jsem místa, která jsem si prohlédl podrobněji. Tedy že jsem po nich pouze nesklouznul okem, leč jsem nechal na nich oko chvíli viset.

Závěrem návštěvy Říma se budu věnovat jediné věci: jídlu. Ke stolku jsem usednul v židovské čtvrti, v restauraci Il Giardino Romano. Po dlouhém váhání jsem zavrhl svoje testovací jehně a dal jsem si vyhlášené telecí po římsku (saltimbocca). Než se dostanu ke svému hodnocení, tak vám popíši, co o tomto jídle říká průvodce DK od firmy Ikar. "Pikantní jídlo z telecího masa je tak dobré. že se nad ním doslova sbíhají sliny v ústech. Telecí plátky jsou proloženy listy šalvěje a prosciuttem a orestovány na bílém víně." 

Řeknu k tomu jediné: moje maminka mi v mládí (za hlubokého socialismu) dělala lepší. A tak se rovnou přesunu k tomu, co pro mne bylo novum a nepřineslo zklamání: carciofi alla giudia ("karčiofi ala džídia"). Smažený artyčok jsem ještě nikdy nejedl. Přestože šlo o pouhý předkrm, šlo o zajímavou úpravu. Vnější lístečky zpražené olejem jemně praskaly a na jazyku se rozpouštěly. I když jsem nespadl omámen chutěmi pod stůl, byl jsem rád, že jsem restauraci navštívil a obě jídla ochutnal. 

Maminko, Řím na tebe nemá!