Slovensko 2009: 3. den - Luková - Široká dolina - Lúčky

• Druhá velká zrada spočívala v tom, že pár metrů před vjezdem do horní stanice Luková se nad námi zavřelo nebe a byl konec světa. Cedule hlásila -1 stupeň Celsia. Kdos údajně viděl i hlášku o mínus pěti. Asi už byl zmrzlej!
• Většina se však nenechala zmást ošklivým a studeným počasím a začala stoupat k Chopku. 
• Přesvědčil jsme několik rozumnějších členů výpravy, že chodit v mléce je jako nechodit vůbec. S rozumným torzem jsme po červené sešli do nižších poloh a pod hranicí mraků jsme kráčeli vstříc Široké dolině. V poslední chvíli odchodu - z restaurace - nás chytila Daria Blažková, která dorazila na Lukovou s hodinovým zpožděním. Petr Bruner také na Lukovou vyjel, ale až po poledni. Dříve to z postele nestihl.
• Od Pekne vyhliadky jsme se bojově semkli. Vše - řeči, myšlenky - se točily kolem medvědů. Holky ve skupině byly stále chváleny za neustávající krafání. Zvuky jsou dobrým varovným počinem, aby nedošlo na pečení medvědích pracek. 
• Při sestupu Širokou dolinou jsme vyhlíželi štoly po starých hornících. Ale ani po štolách, ani po medvědech nebylo vidu slechu.
• A tak jsme se v pohodě přiblížili Krčahu a rovnýma nohama vpadli do rozblácené cesty, které se nedalo vyhnout. Však i na Slovensku mají těžkou techniku!
• Aniž bych zahlédl jedinou zemljanku v oblasti bývalého partyzánského velení, jsme došli k restauraci v Lúčkách. Po cimbále ani stopy, stejně jako po ohni v kamnech. Velká škoda, protože venku byla zima.
• Dal jsem si netradičně vyprážaný syr se zemiakovými plackami. A čaj s rumem. Jinak se to přežít nedalo.
• Po příjemném posezení jsme okolo třetí hodiny nastartovali těla na cestu domů, když zrovna dorazil sólista Petr Bruner. Šel stejnou trasu. Nechali jsme jej uvnitř s mladou servírkou.