Dolomity 2010 (16.): 3. den - ferraty Nico Gusella (popř. Portón) a Vecchia

• feráta skončila krátkým dochodem do sedla Stephen ve výši 2650 metrů. Vylezli jsme ještě o kousíček výše a kochali se rozhledy do údolí San Martino
• následoval sestup dalším, nepříjemným kamenným údolím na úpatí vrcholu Cima di Ball. Přes skalní lavice, šikmé skalní plochy, nepříjemné přelezy a "schody". Na některých místech byly i jistící lana. Opět hrozilo riziko sklouznutí. V polovině přechodu skalním údolím se do cesty do konce postavil krátký zajištěný výšvih
• nakonec jsme bez úrazu dosáhli poslední, bezejmenné malé sedélko, kdy se před námi ukázaly vrcholky Sass Maor a Sass Madonna
• následoval sestup klouzavým kuloárem, kdy se dalo přidržovat jenom boční skalní stěny. Opět jsme si mohli lebedit, že je prima počasí
• oba protilehlé vrcholky byly v mracích a jednu chvíli jsem si pro sebe brblal: kruci, já tudy i po letech půjdu zase v dešti
• na rozcestí Portón již seděli Martin Cahák a Radek Holeček jako předvoj ostatní početné skupiny. Její členové postupně docházeli. Došel i Michal Svátek, kterému jsme předali Janu celou a nezraněnou. Na šťastné shledání kolovaly dvě plechovky piva
• Pavel Schmidt opět vyrazil jako střela. Tedy přes přestávky, protože jinak měl tempo hlemýždí. Dali jsme mu fóra a teprve když už nám téměř mizel z dohledu, jsme za ním vyrazili
• na ferátu Velo se nikdo nevydal. Všichni toho asi měli dost a tak zamířili k prvnímu možnému sestupu a návratu. Tedy přes ferátu della Vecchia
• ze sedla Portón jsme sestoupil na nejnižší body cesty ve směru na ferátu Velo a odbočili doprava (rozcestí beze značky) na nenápadný a nijak označený chodník sutí a skalami a  kamenným údolím jsme se vydali pod sedlem Portón rovnou dolů