Sardinie 2010: 3. den - Isola Rossa - Castelsardo

Trasa: Isola Rossa - Paduledda - Badesi - la Tozza - Muntiggioni - Azzagulta - Viddalba - S.Maria Coghinas - Valledória-Codanuina - Baia delle Mimose - la Ciaccia - M.Ossoni - P.Campolandro - Cala Ostina - Castelsardo - Valledória -  - Badesi - Paduledda - Isola Rossa celkem 75 km

• Trasa byla jednoduchá: vyjet kopec z Isola Rossa do Paduleddy, sešoupnout se do Badesi, obkroužit deltu říčky Fiume Coghinas a od Valladorie pokračovat po pobřeží až do Castelsarda.
• Většina k návratu použila autobus, ti pak měli na tachometru kolem 50 kilometrů, ti co se vraceli po svých cca o 25 km více.
• A co říci k trase samotné? Celý den jsme se vzájemně míchali, takže každou chvílu jsem jel tu s tímhle, pak s onímhle. Ostatní na tom byli podobně. Vyjma Reifových. Aspoň informace nelžou. Ti jeli někde vepředu, takže v Castelsardu byli daleko před ostatními a také narozdíl od nich si městečko prohlédli. Všichni ostatní to museli nechat na plánovanou večerní návštěvu. Takže to vlastně nevadilo.
• A tak jsme po Badesi projeli vesničky: la Tozza, Muntiggioni, Azzagulta až do Viddalby, kdy už se zdálo, že jedeme špatně a místo k moři pojedeme do hor. Zde se ovšem cesta stočila a pokračovali jsme přes S.Maria Coghinas až do Valledórie-Codanuina. 
• V té době jel už Jindra G. na svém galuskáči s rozbitým kolenem.
• Společně s ním, Táňou N. a Vláďou R. jsme se vydali hledat vyhlášenou místní pláž San Pietro a Mare. Trochu se nám postavilo do cesty vyústění říčky Coghinas, zatímco písčitá kosa byla sice před námi, ale až za vodou. Rozhodli jsme se jet podél vody zpět a hledat nějakou lávku. Leč po dvou kilometrech jízdy úzounkou pěšinkou jsme usoudili, že bychom museli jet zpět ještě minimálně ještě další tři kilometry. A tak jsme se na to vykašlali. A dobře jsme udělali. To nebyla pláž San Pietro, ale jak jsem - dodatečně zjistil - písečná kosa Baia delle Mimose.
• Váhali jsme, zda-li si nedat na vyhlášené pláži kafe, ale příliš foukalo a pod slunečníky byla docela zima. A tak jsme se motali přímořskými silničkami dál a dál, až jsme narazili na jahodové pole. Chvíli v nás narostla česká dušička se vrhnout aspoň na jeden řádek, když jahody tak krásně svítily. Ale jsme lidi ne, a tak jsme šli jahody koupit do přilehlého krámu.
• Další cesta nás zavedla na hlavní silnici, takže jsme se vzápětí ocitli na kraji další vesničky la Ciaccia. Sjeli jsme k moři tušíce, že by zde mohla nějaká příbřežní cesta pokračovat. Leč nebylo to touché. Po skaliskách se na kole jet nedá. A tak jsme otráveně pokračovali po civilním asfaltu a v polovině vesnice narazili na velikou Voltkařskou partu, která chlemtala pivo. A poté zmrzlinu. Jali jsme se konat to samé.