Sardinie 2010: 3. den - Isola Rossa - Castelsardo
 Čas vesele v družné společnosti ubíhal. Každá zábava
musí mít přestávku a tak jsme v přemíchaném složení
pokračovali dál. Cesta nás zavedla pod vrchol M.Ossoni (348
m) přímo na mořský břeh, po kterém běžela konečně pořádná
bikerská štreka. Kdopak z Voltkařů zdolal odporný, byť krátký
průdký výstup? Na kole myslím? No v každém případě to
byl počátek bloudění. Správná cesta tudy nevedla. To se ovšem
poznalo o kus dál. Cesta zmizela, zbyly po ní jen stopy v trávě,
kudy podobně nešťastní bikeři rvali kolo. Na druhé straně
výstupu to bylo ještě horší. S kolem bylo nutno seběhnout
po skále. V tu chvíli mi bylo jasné, že jsme správnou trasu
ztratili. Ta běžela v klidu pod námi bez větších dramatických
prvků. Tak jsem aspoň stačil peleton za mnou včas zarazit a
nanavigovat jej jinam. I přesto museli i ostatní kus cesty seběhnout.- Pak už vše pokračovalo v pohodě. Až na pár hezkých
bikerských míst. Tak jsme se dostali až k P.Campolandru, kde
nás čekal drsný sjezd k malé plážičce Cala Ostina. Aspoň
že už bylo vidět Castelsardo. Leč cesta k němu byla ještě
trnitá. Od pláže vedlo drsné stoupání v terénu. K tomu
navíc pražilo slunce. Jedním slovem: vegáč. Většina stoupání
vytlačila, jen pár cvoků makalo. Musím pochválit Jarouška
K., který dřel jak vůl.
- Závěrečný sešup k autobusu na kraji Castelsarda už byl v pohodě. My vepředu
jsme dojeli na čas. To znamená do půl třetí, kdy měl
autobus zvednout kotvy a jet zpět do Isola Rossa. Bylo však
nad slunce jasnější, že poslední cyklisté se k němu dovlečou
hodně pozdě. Většina z nás tak prohlídku města nemohla
stihnout.
- Já jsem na nic nečekal, obrátil kolo a začal šplhat
do kopce, ze kterého jsme před chvílí přijel. Těsně před
křžřovatkou u slona (I´Elefante) jsme najel na hlavní
komunikaci a mastil to zpět. Až na úroveň Valledórie se
jelo stále z kopce. Navíc s větrem v zádech. I překonání
říčky Coghinas po estakádě šlo jak po másle. Zdaleka tak
po másle pochopitelně už nešlo stoupání z Badesi do
"milované" Paduleddy. Přirovnal bych jej k Řevničáku.
Čili ke stoupání, které začíná ve vísce Řevnice na
Berounce a končí na vrcholcích Brd.
- Závěr už byl bonbónek: nácvik čtyřkilometrového prudkého
sjezdu do Isola Rossa.
- Ten večer proběhl v našem apartmánu první hudební večírek.
|