Expedice 2011: Den 03

STRANA 3.

ZPĚT

do Milny sjeli pouze dva lidé, ostatním se dolů nechtělo, ani Pavlovi S. pro bágl. A tak se pokračovalo dlouhým stoupáním až do Dračevice (později se ukázalo, že Aleš P. a Láďa K. se svými dámami - v odstupu za námi - sjeli do Milny, zde dámy odložily a pokračovali šotolinovým terénem do Nerežišče)
této kapsičku se vyhnuly Lída s Věrou a Šímovými, kteří ze Supetaru zamířili rovnou do kopců směr Nerežišča
v Nerežišči skutečně fungovala hospoda! Leč jídlo bylo až od tří odpoledne. Ožujskoje bylo hnusné, ale Karlovačko šlo. Petr P. nakonec servírku ukecal, takže nás pohostila třemi sendviči. Zkuste hádat, jak se tři sendviče rozdělí mezi čtyři zájemce? Rozuzlení najdete až na konci tohoto povídání
kromě toho jsme všichni dostali kykyryký. Také neuhádnete, co to je. Buráky
při jízdě z Nerežišče jsme nenašli přímočaré stoupání z města a tak jsme jeli po hlavní silnice tak dlouho, až jsme vystoupali k odbočce na Vidovu goru. Odtud vedla "příjemná" cesta. Nijak moc nestoupala, ale nějak furt
cestou nahoru jsme potkali první přímočarou skupinku, která již sjížděla z hory: Lídu, Věru a Šímovi. Jel s nimi i již dávno ztracený Jirka H.
na Vidově gore byly nejenom krásné výhledy, ale další fungující restaurace v řadě. A co to bylo naložené ve sklenicích? Někdo říkal fíky, ale asi budou mít pravdu ti, co říkali ořechy