Slovensko 2011: 3. den - Trstie či Muráň / Stolické a Veporské vrchy
- v
Muráni jsme samozřejmě museli navštívit restauraci
Koruna, kde jsme popíjeli již v roce 1992
- k půl dvanácté jsem zavelel k odchodu. V cíli jsme
museli být za méně než pět hodin a směrovník ukazoval
na Trstie 4:45. My jsme sice podle plánu nešli až úplně
na tento vrchol, ale bylo nutno počítat ještě s hodinou
na sestup. Od té chvíle bylo nutno čas postupu
- Muranskou Lehotou jsme prošli podle plánu a už se před
námi tyčily vršky s naší hřebenovou cestou
- však také v lese se cesta zdvihla prudce nahoru. Bylo
dusno, vítr nefoukal a vše se lepilo potem
- Bobo a Horovi se cestu na Trstie z předešlého dne
pochvalovali. Byly z ní výhledy. Jenže oni chytili první
ranní stop. Na druhou stranu charakterizovali cestu dost přesně:
celý den nahoru a teprve v závěru dolů. Bylo to tak
- u chaty na Čierťaži došlo na posilnění. Čas byl stále
dobrý. V lese byly schované koně a hovada nebyla tak dobrá
jako čas. Následující úsek byl už tak zarostlý, že
byl poprvé za celý zájezd neprůchodný. K chatě Nemcová
bylo nutno jít doleva po široké lesní cestě a v louce
pod chatou to vzít ostře loukou nahoru
- další pokračování cesty na Tri chotáre už bylo
celkem v pohodě. Cesta, sice občas zarúbaná, byla více
čitelná než určitý úsek na Čierťáž. Kromě toho nám
párkrát pomohla zdupaná tráva našimi kamarády z předešlého
dne. Hlavně že šla po hřebeni, i když fakticky ještě
o pár desítek metrů vystoupala. Touto cestou mimo nás už
nešel nikdo stovky let!
|