Dolomity 2011 (17.): 3. den - NP Puez-Geisler (Sass Rigais/Geisler)

• 8:30 - odjezd byl stanoven na brzkou hodinu, protože nás čekal přejezd autobusem přes sedlo Sella. A to byla vada. Popíjeli jsme vesele jako minulé dny, leč vstávalo se dříve a autobus povodil naše žaludky zatáčkami. Však jsme měl ujímání téměř celý den. Nejenom já, ale také budoucí prezident Pavel S. S Lukášem P., se kterým jsem chodil celý den, jsme si občas na poničené žaludky vzájemně postěžovali,
• 10:00 - jsme vyšoupli z autobusu malinkou skupinku na čele s Pavlem S. a Ivošem K., kteří směřovali na ferratu Sandro Pertini. Já mířil dál, neboť Sandro Pertini jsem lezl již dvakrát (velmi příjemná ferrataú. A chtěl jsem získat skalp ferraty Sass Rigais, i když je to spíše choďák,
• 10:25 - jsme začali vyjíždět lanovkou. Někdo šel ke spodní stanici pěšky, pár chytroušů gratis taxíkem. Lanovka je od centra cca 1,5 kilometr,
• 10:41 - jsme stanuli na horní stanici Col Raiser a začali se rozhodovat, zda jdeme na ferratu Sass Rigais? Důvodem byl čas pochodu v déli šest až sedm hodin. Při odchodu v 11:00 to znamenalo vrátit se k lanovce nejdříve v 17:00. Možná i v 18:00, protože časové rozměry z předchozích dnů naznačovaly, že jsou přesné. Přitom poslední kabina mířila dolů v 16:30,
• 10:55 - jsme se rozdělili na tři skupiny. Malá zamířila na ferratu, druhá malá na okruh náhorní planinou směr Seceda a největší na okruh náhorní planinou opačným směrem. Nikomu se moc nechtělo chodit, podstatná část lidí byla z minulého dne vorvaná a nechtělo se jí šlapat, natož stoupat,
• 12:00 - konečně u chaty Seceda (2500 m). Dali jsme šanci padákomajstrovi, aby vzlétl, ale stále na něco čekal. Chytří řeknou, že na vítr. Za naší přítomnosti nevzlétl, ale hned poté, co jsme odešli do restaurace, byl ve vzduchu,