Dolomity 2011 (17.): 3. den - NP Puez-Geisler (Sass Rigais/Geisler)

• 12:15 - na chatě Seceda zavládla pohodička, u piva,
• 12:43 - jsme bystoupali na vrchol Seceda (2518 m) a byli toho dne na nejvyšším vrcholu snažení. U paty Ježíše seděla tlustá bába a rušila fotografování. Zahlédli jsme sviště a vlezli do středu "panoramatického kruhu", a hádali kde je která hora. Kdo najde tu nejvyšší? Nakonec to byl jeden z vrcholů masívu Ortler, který dosahoval téměř 4000 metrů. Zde nás také dostihl Petr M. a šel nějaký čas s námi,
• 13:10 - jsme sestoupili k sedlu Forc. Pana-Scharte (cca o 100 metrů níže),
• 13:41 - zastávka v místě zvaném Piera-Longia (2297 m). Seděla zde mnohočetná česká skupina, která testovala náhorní plošinu od východu. My neměli na jídlo moc pomyšlení. Tak jsme po pár minutách vyrazili. Jana J., měla před sebou celé pivo a zakusovala svačinu. O deset minut nás dohnala (mně Jirku Michala, Jardu V. a Lukáše P.) s tím, že nezaplatila pivo. Kromě toho si nechala u nohy stolu svačinu. Práce kvapná, málo platná,
• 14:41 - při směřování k nástupu ferraty Sass Rigasi jsme objevili z kamínků vytvořený nápis Voltek. To už se od nás odpojil Jarda V., kterého ten den pochodování moc nebavilo. Boleli jej kolena. Rozhodl se na nás čekat v chatě Firenze. My směřovali dál ve snaze objevit výstupové a sestupové cesty na Sass Rigais,
• 14:53 - jsme začali obracet kroky k chatě Firenze. Na 80 % jsme pochopili, jak je to s výlezem a sestupem na ferratě Sass Rigais, 
• 15:18 - konečně jsme sestoupil až k chatě Firenze (2040 m), kde seděl Jarda V. u piva,
• 15:25 - jsme už stoupali mírně do kopce k horní stanici Col Raiser,
• 15:55 - jsme zahájili sestup pomocí lanovky z vrcholu Col Raiser (2107 m),
• 16:10 - na spodní stanici nás bohužel nečekal gratis taxík, tak jsme k autobusu sešlapali pěšky. Nakoukli jsme do stanu, kde se odehrávaly místní slavnosti,
• 16:36 - konečně u autobusu, jako první,
• 17:00 - jsme odešli do centra vesničky S.Christina a hledali restauraci. Všude měli zavřeno. Otevřou až později. Nakonec jsme skončili úplně v centru u kruháče, kde sice také ještě nevařili, ale měli bezva zmrzlinové poháry,
• 18:00 - jsme došli k autobusu, protože to byl domluvený čas odjezdu. Shromáždilo se nás pár. Další byli na jídle a ferratisté toho dne scházeli z vrcholu Col Raiser pěšky. Lanovku nestihli,
• 18:45 - všichni už došli a mohli jsme jet domů.