Expedice 2012: Krilo-Omiš-Cetinje-Omiš / 9. den

• průjezd Jesenicí působil divně, mnoho domů bylo prázdných ne-li rozbitých. Trochu mrtvé město. V polovině se cesta rozděluje. My se vydali vlevo po "betonovém" podkladu, protože pravá se nám zdála příliš klesat. Cesta se záhy zúžila a tvrdě stoupala. Byla to zbytečná oklička, neboť jsme se vrátili na tu postní
• cesta se kroutí a houpe. Až do další vesničky Krug vede asfalt. Zde je velká křižovatka. Skutečně zde probíhala oprava. Na odbočce doprava, dolů z kopce. Čili ne v našem směru. Zde je nutno pokračovat doleva, což je všem jasné i podle mapy. A na levém směru se nic neopravovalo. A že by něco spadlo ze skal? Pochybuji. I opravovaný kus šel na kole v klidu projet
• pokračování za Krugem přejde v šotolinu, což pro některé může ztížit jízdu, ale nejde o nic drsného. A cesta se dál houpe. Dole u moře je velké ložisko či skládka černého písku. Kde ho berou? Po sopečné činnosti ani vidu, ani slechu. Místní hasiči měli cvičení
• Omiš není stále vidět, když cesta přejde zase do asfaltu a začíná se konečně klesat serpentinami. Na sjezdu jsme objevili první veřejný vodovod v Dalmácii
• chvíli po desáté jsme už byli v Omiši, což byl skvělý čas. Aspoň pokud jde o další plány. Projeli jsme parkovištěm, kde měl být autobus. Nebyl. Vzhledem, že jsme časem dohnali naše lidi, musel tudy projet před námi