Šlapárna jako za stara 2012: 2. den - dobytí vrchu Třemšína

• druhý den jsme se z ubytovny odlepili v deset. Po celkem slušné snídani. Zazněly sice opět hlasy, jestli nejdříve nezaparkujeme v hospodě a nebudeme čekat na dobu, kdy se zlepší počasí. Bylo dost hnusně. Vlhko a zima. Náhodný kolemcyklista nám sdělil, že je vše zavřené,
• debaty, kam se jde, byly krátké. Samozřejmě bylo nutno dobýt Třemšín. Honza M. a Jarda K. opět brblali, ale Jarda tiše, protože kvůli nachlazení - naštěstí - nemohl držkovat nahlas,
• plánovač Jirka H. zvolil co nejkratší a nejrychlejší výstup na Třemšín. Přes Hutě pod Třemšínem. Takže jsme již podruhé zasedli u místní hospody po prvních pěti kolometrech pochodu. Asfalt byl zničující. A to nás čekal tento povrch téměř až na vrchol!
• chvíli po půl jedné jsme byli nahoře. Na hoře zvané Třemšín. Slunce se snažilo prorazit mraky a chviličkami se mu to i dařilo,
• přišel čas na buřty. Na vrcholu bylo ideální místo vč. připraveného ohniště. Podle starého a dobrého zvyku šly ženy na dříví, zatímco kmenoví náčelníci mudrovali u piva,
• před druhou jsme zašlapali oheň, část vyběhla kousek výš ke zničené rozhledně a už jsme štrádovali po stejné silnici dolů,
• ve tři odpoledne jsme opět dobyli zavřenou hospodu v Hutích pod Třemšínem. Chůze po asfaltu nikoho nebavila, přesto přes měkoučkou oranici nikdo nechtěl jít. Objevovaly se hlasy, že chození už na programu Voltku nebude,
• došlo k těžkému rozhodování, zda zbylých pět kilometrů máme napálit, abychom stihli vlak před pátou. Hlasovalo se. Pro odjezd v pět nebyla jediná ruka. Co prý doma! Tak brzo?