Expedice 2016: Bulharsko - Rožen,
Melnické pyramidy/Pirin /
21.7.2016
 následoval poměrně náročné stoupání z obce na úboční
stezku, a to za prudkého slunce. Cestou jsme se opakovaně
mazali krémem. Další cesta plavala nahoru dolů, místy
byla velmi příjemná, ale v druhé polovině zešutrovatěla
a sjezdy byly náročné, ale byl to adrenalin. Nepříjemné
byly ostružinové výhonky, které šlehaly při prudkých průjezdech,
ale sjezdy jsem si skutečně užíval. Opět něco
adrenalinu! - vedro bylo, ale naštěstí se otevřené úseky prolínali
se zastíněnými a na několika místech dokonce tekly
potoky, i když průvodce nás varoval, abychom vodu nepili.
Loni si tu hnal vážný střevní problém. Aspoň jsme se
polévali
- zvolili jsme přejezd obce Kašina, protože Pavel S.
spočítal, že druhý objezd má více výškových metrů.
Byl delší, což se hned ukázala na sjezdu do vesnice, což
byl krásný strmý pád. Takže je otázkou, zda jsme kvůli
dámám neměli volit delší, byť přejezd s vyšším stoupáním.
Ale všichni to zvládli, jen Franta Š. opět smykoval. Ale
za to jediný zvládl brod. Samozřejmě v jeho sandalech. My
naštěstí našli lávku. Vyšplhali se do vesnice Kašina.
Lepší název než obec by byla ruina. Voda v
"centru" tekla, ale po restauraci dle navigace ani
památka. Nebylo divu. Byla to jedna z největších děr na
světě
- vyšplhali jsme na vršek a příjemným sjezdem dojeli do níže
položené vesnice Ljubovišče. Na dotaz po hospodě nám
turisté z Anglie zavrtěli hlavou. Chcíp tu pes. Bohužel
doslova. Jeden chudák ležel v žáru na prašné cestě a měl
to za sebou
- překvapením byl prudký výjezd k pískovcovému tunelu a
prudký sjezd k hospodě na kraji obce Rožen. Čelo
stihlo rychle jedno pivo a přidalo se ke zbytku skupiny, který
mířil do zamluvené hospody. Byla fajn a bylo v ní fajn.
Schováni před sluncem
|