|
Friesovy boudy, Krkonoše, 1. - 7.2.2020
- 6.2. čtvrtek: už mi bylo stydno za lyžařské výkony a konečně jsem se také vyspal na pokoji s pochrupujícím Pavlem a Vítkem. Jak jsem to překonal? Nevím. Dopoledne jsem nečekal na rozhodování party
a vyrazil s cílem konečně Černá hora. Hanka s dalšími zamířila vstříc větrné sibérii Luční bouda. Na Vodovodu - za větrem - bylo skvostně. Úplně nová stopa v prašanu a lyže jakžtakž držely. Z Černé hory jsem sjel po Václaváku a zastavil se v chatě Helena, hned pod Pražskou boudou. Říkal jsem si, je stranou, budou zde příznivější ceny. Chyba lávky. Dal jsem si tatarák z tuňáka a pivo a
hned jsem byl o 300 Kč lehčí. Furt lépe než si dát polévku za 90 Kč. To by mě fackovalo. Němcům jsou sice ceny asi ukradené, ale co študáci? Sedí v čekárnách se svačinou. Jako v dobách I. republiky, kdy do Krkonoš mířily hlavně bohaté pražské židovské rodiny. A samozřejmě Sudeťáci. Zpropadené
hory! Kolem 16. hodiny jsem byl zpátky na Jawě zpocený jako štěně po koupeli
- 7.2. pátek: také poslední den lákal k túře, ale kam? Když všechny cesty na hřebenech stojí za prd. To je tak pro šlapající turisty, ale pro běhání zbývá pouze Vododov. Slunce nesvítilo sice tolik jako
minulý den, ale bylo příjemně. Na nule. Se Zdenkem jsme se vyvezli lanovkou ke Škodě a dodupali na bufet. Lyže moc nedržely. Pavel nám půjčil na přemázání modrý
vosk a my šli na poslední modrou borůvkovici. Nutno přiznat, že přemázání nám pomohlo zdolat lehce Liščí horu. Sjezd k Lyžařské byl opruz. Trať rozdupána pěšáky či úzký
upluhovaný rukáv. Naštěstí druhá polovina k Lesní už byla v pohodě. Dal jsem si borůvkové blbce. Když jsem zdolal tři, byl jsem hotov. Na Vodovodu mi Zdenda utekl, protože stoupání vyskatoval. Na to jsem neměl a tak jsem dupal, protože mi to klouzalo. V půl čtvrté jsem byl na chatě. Kdekdo pospával po lavicích, tak jsem si také lehnul a čekal hodinu na
odchod. Zbytek už byl zcela v normálu. Autobus přijel na čas a odjel na čas. V Praze byl za hodinu a půl
- resumé: rozlámaný jsem se konečně po týdnu doma pořádně vyspal. Tak nevím, jestli na Friesovky pojedu ještě v roce 2021? Nemaje dar lehkého usnutí, spíše naopak, trpím nejenom chrapotem okolí, ale také nevětranou místností a vedrem v ní. Okno jsme museli mít totiž povětšinou zavřené,
protože okenicemo cloumala vichřice a buchbuch bylo ještě horší než chrápání. A taky už nezvládám sezení v místnosti, kde je 27° Celsia. To je horror! Doma máme lidských 22° Celsia a v ložnici dveře otevřené celou noc, takže k ránu je v místnosti pod 10 stupňů. Moje partnerka sice taky chrápe, ale dá se do ní bušit!
- P.S.: Fotografie Jirky H. jsem mnohé zesvětlil. Bůhví, čím fotí? Asi pohrabáčem. Ale sláva za každé foto!
|
|