Sentiero F.Baglioni / Monte Pasubio / 7. července 2010

• snídaně byla stanovená už na 7:30. Kvůli dřívějšímu odjezdu domů. Asoň v 15:00. Na Libora čekaly ráno doma stroje
• už den předem bylo rozhodnuto, že jedeme na Monte Pasubio zdolat hřebenovou ferratu, která na mapě neměla žádné jméno. To bylo divné
• časové ohraničení a představa, že budeme prudce stoupat z 900 n.m. až do výše přes dva tisíce metrů, vyvolávala nejistotu, jestli to stihneme do stanoveného času odjezdu
• sjeli jsme do sedla Fugazze. Na poslední chvíli jsem navrhnul jiné řešení s ohledem na čas: jít přes sentiero F.Baglioni, který byl také malován jako ferrata. Stoupalo se sice také do výšky přes dva tisíce metrů, ale aspoň báze v sedle Fugazze byla o 200 metrů výše. Chvíli jsme ještě přemýšleli, zda-li nerisknout výjezd auty do zhruba 1500 metrů po horské komunikaci, i když byl vjezd na ní zakázán. Začátek komunikace nás však odradil. A dobře jsme udělali. Odpoledne cestu projížděli a kontrolovali italští carabinieři
• cestou nahoru jsme nevyužívali pohodlnou horskou silnici, ale šli zkratkami, to znamená ostře nahoru
• v 1500 metrech jsme se odpojili od hlavní cesty k chatě Papa a vyrazili po skalním chodníku k ferratě. Cesta běžela v zářezu a poskytovala fantastické výhledy. Na konci bohužel prudce klesla a my ztratili značnou výšku. Na dohled před nám se v kolmé stěně štrachali dva ferrátisté. Nějak se nemohli pohnout
• nakonec se ukázala, že ferrata kolmo stěnou nevede, ale pouze ústí vedlejšího kuloáru traverzuje a po pár metrech končí. Kolíkovou pasáží s mírným odklonem - viz ukázka
• následoval prudký výstup, dokonce skrze dva tunely, a táhlé stoupání až na hřeben - téměř na úroveň nejvyššího nedalekého vrcholu Cima Palon. Nejvyššího vrcholu pohoří Monte Pasubio
• sestupová cesta byla skvělá, poskytovala nádherné výhledy. Chata Papa byla na dohled
• po projití tunelu Havet jsme opět nastoupili rychlou sestupovou cestu a kráčeli dolů terénem, kterým jsme před několika hodinami vystupovali
• k autům do sedla Fugazze jsme se dostali před stanovenou třetí hodinu. Rychlý odjezd jsme zpomalili popíjením piva
• naše česká buňka byla hotová dříve a 20 minut po třetí vyrazila k domovu, dlouhým táhlým údolím (21 km, 40 minut) k Roveretu
• po dojezdu na českou stranu kolem deváté večerní jsme navzájem na dálku s moravskou buňkou komunikovali. My byli u Plzně, oni před Vídní. A my jim sdělovali průběh utkání Španělsko:Německo. Najmě Liborovi, vyhlášenému milovníkovi kopané