Sentiero F.Baglioni / Monte Pasubio / 7.7.2010

• v 1500 metrech jsme se odpojili od hlavní cesty k chatě Papa a vyrazili po skalním chodníku k ferratě. Cesta běžela v zářezu a poskytovala fantastické výhledy. Na konci bohužel prudce klesla a my ztratili značnou výšku. Na dohled před nám se v kolmé stěně štrachali dva ferrátisté. Nějak se nemohli pohnout
• nakonec se ukázala, že ferrata kolmo stěnou nevede, ale pouze ústí vedlejšího kuloáru traverzuje a po pár metrech končí. Kolíkovou pasáží s mírným odklonem - viz ukázka
• následoval prudký výstup, dokonce skrze dva tunely, a táhlé stoupání až na hřeben - téměř na úroveň nejvyššího nedalekého vrcholu Cima Palon. Nejvyššího vrcholu pohoří Monte Pasubio
• sestupová cesta byla skvělá, poskytovala nádherné výhledy. Chata Papa byla na dohled
• po projití tunelu Havet jsme opět nastoupili rychlou sestupovou cestu a kráčeli dolů terénem, kterým jsme před několika hodinami vystupovali
• k autům do sedla Fugazze jsme se dostali před stanovenou třetí hodinu. Rychlý odjezd jsme zpomalili popíjením piva
• naše česká buňka byla hotová dříve a 20 minut po třetí vyrazila k domovu, dlouhým táhlým údolím (21 km, 40 minut) k Roveretu
• po dojezdu na českou stranu kolem deváté večerní jsme navzájem na dálku s moravskou buňkou komunikovali. My byli u Plzně, oni před Vídní. A my jim sdělovali průběh utkání Španělsko:Německo. Najmě Liborovi, vyhlášenému milovníkovi kopané