Šumava: Poledník, Javoří pila, 15. října 2011

• zcela odpovědně vyrazil v 8:00 Aleš Peč ze zcela zaplněným "autobusem". Vezl všechny holky: Hanku Zelenou, Marušku Svátkovou, Hanku Reifovou a Věru Horovou. Dámské obsazení doplnil Vláďou Kozákem a Jirkou Horou
• Jarda Kafka měl daleko menší zátěž, vezl pouze Honzu Mojku a mne
• Karel Znamenáček teprve vstával na Moravě
• ve Strakonicích jsme museli zastavit, protože mne zase začali otravovat žaludeční problémy, pokračování z minulého víkendu na Znojemsku. A tak jsme nabrali malé zpožděníčko. Navíc Honza, znalec Šumavy poradil Jardovi pokračovat za Vimperkem ne po silnici č. 145 na Kašperské Hory, ale horskou silničkou č. 168. To byla kravina. Jarda se sice rallyovou jízdou snažil čas dohnat, ale nedohnal. A tak nám aspoň ukázal, jak je jeho služební superb neodlepitelný. Nejvíce koukali holčiny v serpentinách před Srním, když Jaroušek schválně zasmykoval, aby se auto už konečně dostalo "mimo" trať
• během této doby první vozidlo již zvládlo návštěvu cukrárny (jak se časem ukázalo, pouze to schválně tvrdili)
• na chatě jsme se rychle ohlásili, vyprázdnili bágly, stanovili cíl: Poledník. A vyrazili. Prokoučovali jsme jen 37 minut
• počátek cesty se odehrával zejména pod vlivem dvou věcí: pět minut po vyražení na trasu začala fungovat servisní dvojice (Jarda a Honza). Oba již dopředu avízovali, že mi chystají překvapení. V čem spočívalo? V daru tří lahví velice kvalitního alkoholu - rumu pro starší osoby a dvou lahví malt whisky. Ale nejenom daru. Servis znamenal vždy instalaci stříbrného tácku, kalíšků pro 10 osob !vyjma Karla) a nalévání podle pokynů obdarovaného. Samozřejmě hned od 1. servisní zastávky . Zastávek bylo naplánováno 9 (nebo 10?)
• druhou věcí na začátku pochodu bylo hledání žluté trasy. Nachomýtli jsme se u jakési zahrabané chaloupky uprostřed temného hvozdu, z níž vylezli baba Jaga a její manžel. Když slyšeli. že chceme dojít až na Poledník, tak nevěřícně kroutili hlavami. Prý je to moc daleko