Šumava: Poledník, Javoří pila, 15. října 2011

• ve 12:23 jsme konečně našli žlutou na křižovatce u Plavebního kanálu. Pak už šlo všechno ráz dva. Samozřejmě další, 2. servisní zastávka a pokračování na Poledník. Nenechali jsme se odradit radami místních
• 3. servisní zastávka : Zelenohorské chalupy, Vaňkova cesta, Bavorská cesta, kousek za Předělem, kde nás dostihla servisní služba jiné grupy. Ta jela na kole a táhla s sebou spoustu piv. My měli zrovna v plánu 4. servisní přestávku
• ve třičtvrtě na tři jsme byli na Polední hoře/Poledníku. Tady měla servisní skupina přestávku, protože jsem vyndal hruškovici a hruštičky . To druhá grupa a zvláště její servisní služba ocenila
• koketovali jsme s myšlenkou, že si v krbu uděláme buřty, ale nikomu se nechtělo daleko pro dříví. Buřty jsme tedy ponechali v báglech a vyndali spousta jiných pochutin. Jídla bylo skutečně dost!
• zhruba o hodinku později jsme vyrazili na rozhlednu, dokonalý to monument na staré dobré časy milovaného totáče
• když jsme se konečně celí ubrečení po vzpomínkách opět vydali na trasu, bylo už chvíli po čtvrté. Zruba v té době se ozval Karel. Navedli jsme jej na naši trasu, jenže musel nejdříve vyjet na Poledník. Na kole, pak už musel telefonovat
• a následující cíl? Javoří pila, po nově otevřené cestě, která ještě do roku 2009 nebyla otevřená
• na Javoří slati svítilo ještě podvečerní slunce a tak následovala větší přestávka samozřejmě s kalíšky (5. servisní pauzička ). Pohnuli jsme se až v ve čtvrti na šest. Pozdní čas nás vůbec již nemohl rozházet. Vlastně nic už nás nemohlo rozházet
• další "servisní" přestávka byla u Tmavého potoka. Tentokráte na chvíli zafungoval jako servis Jirka Hora . Tradičně slivovicí. To už byla trochu morda
• na Javoří pile jsme byli chvíli po šesté a dvojice Kafka-Mojka nenechala nikoho na pochybách o fungování dokonalého servisu - pošesté
• zbytek cesty se už trochu slévá. Ne kvůli množství alkoholu, ale kvůli tmě. Pod Oblíkem jsme byli chvíli před sedmou
• jaké a kde byli další servisní zastávky, není moc jasné. Podle všeho 7. byla u Hakešické cesty . V každém případě whisky byla k dispozici ještě ve čtrvt na osm. Ale zásoby kvalitních moků se tenčily. Existuje ale důkaz, že ještě o hodinu později whisky stále byla a servis byl stále dokonalý
• putování údajně skončilo v půl deváté
• v závěru cesty jsme řešili, kam na večeři. Od Karla, který nás nakonec nepronásledoval, jsme dostali informace, že v Srní vlastně žádná hospoda nefunguje. Nevadilo. Naše zásoby byly natolik veliké, že jsme snesli další várku pochutin. Do toho se vmísili blahopřející, kteří mi štastně poblahopřáli k "60tinám" (všichni jsou mladší)
• a večer? Normální. To znamená oprima. Jarda hrál na kytaru, my ostatní také pili, jedli, zpívali a tancovali
• úplný závěr zastřešil Karel s Alešem, kteří zůstali sami a probírali složitosti toho, čemu se říká lidský život