-
protože jsme se chovali zodpovědně a ne
jako opice (sorry opice), tak jsme ráno bez problémů všichni
vstali a posnídali
-
v průběhu snídani mezitím plánovací
komando ukulo trasu. Byla jednoduchá: všichni odjezd auty
na Modravu a podél Roklanského potoka opět k Javoří
pile a hlavně na Tříjezerní slať
-
bylo nádherně. I kolem desáté ranní
bylo prý na přímé slunce přes 20 stupňů Celsia
-
v 10:10 jsme naskákali do aut, o 20 minut
později je opustili na Modravě a vyhověli pijákům piva
-
ve čtvrtě na 11. hodinu jsme už byli na
trati, tedy zhruba o hodinu dříve než den předtím
-
v neděli již servisní služba Kafka-Mojka
nefungovala. To ale neznamenalo, že by servisu byl konec.
Na řadu přišla řada lehčího pití - vína. Servis pak
dělal každý, kdo měl ruce
-
courali jsme se po asfaltové cestě, která
nebyla pro všechny příjemná. Nikam jsme nespěchali, což
se projevilo zhruba dva kilometry za Rybárnou. Narazili
jsme na pěkný ostroh v meandru Javořího potoka, kde jsme
se nadlouho utábořili. Této zastávce podlehlo téměř všechno
zbývající víno, protože jsme naštěstí vtipně vytáhli
kalíšky
-
Jarda si stále dokola pouštěl noční
video ze závěru cesty. Nemá smysl to slovně komentovat.
Myslím, že poslech videa říká vše. Snad se také
budete řehtat stále dokola jako malý Jaroušek
-
bylo tak nádherně, že jsme zvedli kotvy až
v půl druhé. Došli jsme opět k rozcestí Javoří pila a
dopíjeli zbytky
-
Pod Oblíkem jsme si udělali další příjemnou
přestávku a vrhli se šavle-meče
-
vražedným tempem jsme došli k Tříjezerní
slati, kterou pro nás po pár letech chce použít dvojice
Mojka-Kafka. Na likvidaci zbytečných starých osob. Tak
jsme si rašeliniště i vyzkoušeli
|
