-
po třetí jsme byli zpátky na Modravě.
Prohlédli jsme si jedno nouzových nocležišť, abycho,
zjistili, že jde spíše o nouzoviště. Bez přístřešku!
Správa parku jsou prostě srabi!
-
na kraji vesničky v boudě Arnika jsme
museli na oběd. Trochu jsme hlady šilhali. Alkoholem samozřejmě
ne. Už taky téměř žádný nezbýval. Dávno za oběť
padly i poslední ločky slivovice
-
nastal ještě krátký koncentrovaný přesun
do Kvildy k pekařství. Byli jsme naivní, to skončilo již
ve tři hodiny odpoledne. My tam byli v pět. Pozdě. Aleš
a Vláďa hrdinsky narvali všechny bágly do
"autobusu", rozloučili jsme se slzami v očích a
jeli domů
-
aby návrat nebyl tak úplně obyčejný,
narychlo jsme s Honzíkem zakoupili lahvičku Jäggermeistera.
Nejenže jsme ji pomalinku upíjeli, ale kdykoli jsme
dohonili "autobus", napojili jsme i ostatní
 . Marušku jsme ovšem
přitom vytrhnuli ve chvíli rozjímání
-
ve vesničky Chrástičky jsme si sednuli na
lavišku u silnice na slunci, Jaroušek schoval auto za
rohem a čekali na ostatní. Ti ovšem kolem nás profrčeli
jako kolem holubího trusu. Zrádci!
-
další pokusy jsme již nečinili
-
když mne kolem osmé večer kluci vysadili
doma, nezbylo po tekutých zásobách ani vidu, ani slechu.
A to je výborná zpráva. Všechny dary padly za oběť všem,
i když podíl řidičů se v neděli výrazně zmenšil
-
tak zase za 10 let!
|
