Cesta k moři: Bled, Bohinj, Tolmin, Slovinsko / 5. den

• 14:50 návštěva Tolminské průrvy (Tolminska korita) začala. Nádherné místo a výtečně udělaná prohlídka - viz mapa, i když část je bohužel hotová díky válce mezi Italy a Slovinci v I. světové válce. Jediným nepříjemným prvkem byla veliké horko a vysoká vlhkost vzduchu. Potili jsme se vespolek. Italové kolem sebe mávali fofrníky. To byl ale jediný nedostatek. Pavel musel samozřejmě vlézt do každé ďoury vč. té pojmenované po Dante Alighierim. Nebýt Věry, asi by nadlouho zmizel, ne-li natrvalo,
• 16:00 když jsme se vraceli k autům, mírně mrholilo, dle předpovědi. Nasedli jsme do aut a zamířili do dalšího městečka na Soče, Kobaridu. V informačním centru jsme si nechali poradit příjemné, levné a tiché ubytování. Doporučili nám vesničku Drežnica. Věra odmítala spát v Kobaridu. Důvod? Příliš moc hostelů pro mladé raftaře a tím pádem bordel v noci. A přitom sní o mladých křupavých salátcích...
• 17:30 hledání penzionu v Drežnici byl mírný problém, zapomněli jsme jméno penzionu. Pavel aspoň věděl číslo. Stáli jsme přímo před ním. Paní majitelka nebyla doma a její děti se jí snažili marně sehnat. Už jsme to málem balili, protože ve vesnici byly další ubytovací nabídky, když se objevil pan domácí, velmi milý, ubytování nebylo vůbec problém, restaurace také ne, prostě nic nebylo problém, 
• 19:50 po vybalení jsme obhlédli nejdříve místní kostel. Byl otevřený. A pak šli do gostilnice. Velmi pěkná a asi vyhlášená v okolí. Seděla v ní veliká společnost. Věra se velmi podivila, že na jídelním lístku je nabídka medvěda. Servírka na její údiv pohotově reagovala slovy: A co s nimi máme dělat. Přijde dolů, paf, a je na jídelním lístku. Holky si nakonec daly kůzlečí a my s Pavlem medvědí. Samozřejmě že jsme si to prohodili. Obojí bylo výborné. Na závěr jsme si dali ještě velice zajímavý moučník. Jakési těsto přelité omáčkou z vlašských ořechů. A samozřejmě jsme si dávali místní víno. Vše jsme završili šláftruňkem. Podle výkladu byly kořeny v láhvi kořeny enciánu. A tak jsem ochutnal koreňovicu (ve vodce macerované kořeny hořce tolitového - enciánu) vedle slovenských hor ještě v Julských Alpách. Kořeny z Jul byly však daleko větší macci,
• sumasumárum: vůči plánu jsme si udělali na cestě už trochu fóra.