- čtvrtý den nás
čekalo dobrodružství. Očekávané. Měli jsme se
"probít" na Zakarpatskou Ukrajinu.
- 08:00
snídaně
v penzionu byla jednoduchá a příjemná: omeleta
- 08:45
začátek dne začal nákupem. Vína.
Měli jsme u Szedmáka objednáno a tak jsme na 9:15 jeli opět
do sklípku. teprve pak jsme razili dál
- zvolili jsme přechod Berehovo s cílem Mukačevo
a tím pádem jsme také zvolili cestu přes město Nyíegyháza, centrum tohoto maďarského
kraje. Při průjezdu tímto městem jsme udělali chybu. nemířili
jsme na dálnici, ale jeli po normální silnice. ta byla sice
fajn, ale pomalejší. Nebyla to tak úplně naše chyba.
Autoatlas z roku 2008 ji měl jako nedodělanou. Kontrolu jsme
prováděli při přípravě i pomocí portálu Seznam.cz. Ten
ji bohužel nezná - viz
mapa
celé trasy.
Pavel na mne blikal, protože mne chtěl upozornit na cedule k
ní mířící. Měl mne holt předjet. Nakonec jsme na ní
najeli u vesničky Vaja. Ujeli jsme 10 kilometrů a byli na ní.
Po 2 kilometrech skončila. Tak jsme se vrátili zase přes
vesnici Vaja na tu původní
- 11:50
dojeli
jsme na maďarskou stranu hraničního přechod Beregsurány,
na tachometru 1116 km, příjezd
v 11:30. A začal porod. Maďarští celníci dělali, jakože
auta nevidí. bylo pěkný vedro. Z jedné řady nakonec udělaly
dvě a my mysleli, že to začne sypat. Chyba lávky. Řidič
z front chodili pro jakýsi papírek. My na to koukali jako vrány.
Jaký papírek a kašlali na to. My přece nejedeme kšeftovat
jako Maďaři a Ukrajinci, tak voco jim jde? Nakonec auta před
námi ubyly, jen jedna ženská si najednou vzpomněla a
juchala pro papírek a před ní díra 20 metrů. Tak jsem ji
objel, Pavel za mnou. A už na nás spustili maďarští celníci,
cože jsme to udělali. Ne že bychom jim rozuměli, ale z
pohybu rukou bylo jasné, že se máme vrátit a zařadit se
nakonec fronty. Byli neoblomní, hádali jsme se s nimi, ale
úřední šiml vyhrál. Ke všemu svinstvu nás poslali
obloukem na druhou stranu, takže jsme museli projet maďarskou
vstupní celnicí z Ukrajiny
|