Na skok v Lisabonu, Portugalsko, 7.-11.6.2015

ZPĚT
 
DOPRAVA Metro v Lisabonu je ideální doprava - viz mapa linek. Jezdí často. Samozřejmě i z letiště do centra za zhruba 40 minut. Stačí si koupit jednorázovou kartu Viva viagem (50 centů v roce 2015). Ideální kredit byl 6 euro (2015), který je použitelný 24 hodin denně pro veškerou dopravu vyjma vlaků a ťukťuků (to si dohledejte sami). Na trati Lisabon-Sintra se používá úplně stejná karta (nosič), ale musí být prázdná. Bez dobitého kreditu. V opačném případě se musí koupit další karta, která není vratná, i když to tvrdí někteří průvodci! Kartu lze použít po dobu jednoho roku, ale to bude českému turistovi jedno..
Vyplatí se koupit 24hodinovou jízdenku? Vyplatí! Min. 4 jízdy udělá denně každý turista a než si kupovat 4x jednorázové jízdné po 1,50 E? My jezdili nejenom metrem, ale zejména místními slavnými E linkami, ale i A linkou. Každý den min. 6 jízd. Takže kredit pro 24 hodin se vyplatil.
Nákup kreditu se vyřizuje v automatech. V pokladně nikdo nebývá. Zvláště ne večer. Prokousat se návodem bylo trochu komplikovanější. Je potřeba se nechat vést návodem beze spěchu. Transakce se dá vždy zrušit. Problémy? Validátor nebral kreditní karty. Proč? Nevíme. Také uváděl, že bere bankovky do 50 eur. Ale u bankovek přesahujících 20 stávkoval. Takže pozor! Chce to s sebou mít papírové bankovky nižších hodnot vč. drobných mincí. Karta Via viagem se používá při vstupu, tak výstupu. Nevyhazovat! Je to nosič.
Tradiční staré tramvaje: ideální doplněk k metru. Problém je v tom, že jezdí nepravidelně a slavná linka 28 bývá nacpaná tak, že řidič nemusí brát další cestující. Intervalům na rozpise moc nevěřte. Místo nich občas jezdí minibusy se stejným označením. Jsou klimatizované stejně jako moderní tramvaje linky A jezdící do Belému. Podobně autobusy. V klimatizování dopravy jsou Portugalci dál než my.
Další podrobnosti najdete na stránce Lisabon - doprava.
LINKA 28 Fantastický zážitek. Ale jenom v případě, že sedíte, a ještě nejlépe na čtyřech sedadlech po jedné straně za sebou, abyste mohli koukat ven. Vzhledem k návalu na této trati je komplikované je získat.
Rada: najděte si konec této linky mimo centrum, nasedněte a jeďte na konečnou. Ve stoje. Na konečné dá totiž tramvaják všem pokyn vystoupit. A ti, co byli poslední, se stanou prvními. Protože do fronty na odjezd tramvaje si stoupnou první. A pak už stačí jet a jet. Občas přistoupí velmi staří lidé, ale těm nikdo nevěnuje po vybojované sesli pozornost. Kdo na to nemá nervy, může si zaplatit tramvaj určenou jen pro turisty, která má zelenou barvu. Kolik stojí? Nevíme.
JÍDLO Všichni průvodci zdůrazňují grilované sardele a všemožné úpravy tresky. Mají pravdu. Grilované sardinky dělají všude na jednoduchý způsob: sardinhas assadas. Grilovaná sardel sice nepředčí výtečné středomořské bílé ryby, ale je to kolorit. Na roštu je grilují na každém rohu. Zvláště ve čtvrti Amalfa, když zrovna slaví Fado. A Fado údajně slaví stále.
S treskou bacalhau je to složitější. Receptů je moc. Ale Portugalci tresku umějí. Vždy byla výtečná. I třeba jako součást bramborového zapečeného pyré.
Další specialitou jsou tzv. pasteis, popř. pastel čili koláčky či košíčky. Ať už slané nebo sladké. Slavné (sladké) pastel de nata nebo pastel de Belém mě nebrali. Je to košíček se sladkým pudinkem. To slané pasteis mi byli bližší. Nejvíce mi chutnali košíčky s tuňákem. Výběr náplní je veliký.
Za poznámku stojí i všudypřítomné krvavé klobásy chourico, které často dostanete jako couvert. Jsou hodně rudé, krvavé. Méně rudé jsou klobásy Alheira, ke kterým se pojí legenda spojená s osudem Židů. Luštění nechám na vás.
Průvodci doporučují zajít na večeři do čtvrti Bairro Alto. Něco jako pařížský Montmartre. Je to živá čtvrť se spoustou restaurací, ale porce jsou zde malé. Já doporučuji chodit na večeři do staré čtvrti Alfama. Má větší kouzlo. Najdete zde ještě původní putyky, kam až tolik turistů nedorazí. A když zde probíhá Fado (nabídka tradiční gastronomie s doprovodem živé muziky), je tu daleko živěji než v Bairro Alto.
Více o kuchyni na stránce Portugalsko - kuchyně.
PITÍ Portské a madeira jsou klasikou, ale ty většina Čechů podle mne zná. Samozřejmě ne v tom rozsahu jako v zemi původu. Takže co domácí šnaps? Místní pálenky se nazývají údajně aguardente. "Hořící voda". Na tento název jsem nikde nenarazil. Rozhodl jsme se, že vyzkouším liquor ginja. Výslovnost je údajně "džidžiňja". Někdo uvádí název Giginja, ale to je podle mne omyl. Jde o sladký lehký likér - třešňovici -, která se na ulici nalévá do pidi šálečků z čokolády. Takže poslední lok je vč. tohoto šálečku. Něco jako Mon cheri. Na ulici stojí 1 euro. Výborné.
JAZYK Šišlání. Chvíli máte pocit, že mluví rusky (např. "de náda" = rádo se stalo), či srbochorvatsky. Blízká je pouze španělština, ale tu údajně neslyší úplně rádi. Nám trvalo velmi dlouho, než jsme se naučili základní slovo "děkuji": obrigado. Pomůckou byly obligace. Ranní pozdrav - "dobrý den!" - je Bom adžia. Od toho se dá odvodit denní nabídka. A ještě pivo - serveja, vysl. serveža. Radši jsme mluvili anglicky. Stanice metra Parque se čte "párk".
PLACENÍ Pozor! Ne všude se dá kreditní kartou platit! Ve staré čtvrti Alfama se platí dost jen hotově! Při výběru bankomatu se nenechte zmást výzvou k zadání personálního hesla a zároveň nabídkou pole pro 6 čísel. Personální heslo je pin. Šest míst je asi pro banky, které tak dlouhou číselnou řadu používají.
PORTUGALCI Milí, přátelští. Jako na jihu, kde nikdo nikam nespěchá. Času dost. Vše jde podomácku. Na přechodu s červenou stojí policajti a čekají na zelenou. Lidé chodí na červenou vedle nich a oni si povídají a ničeho si nevšímají.