Německo: Schwerin, Lübeck / 1. den / neděle / 29.5.2016
|
LÜBECK (česky Lubek) je přístavní a kdysi hanzovní město a městský okres na severu Německa. Leží na jihovýchodě spolkové země Šlesvicko-Holštýnsko, při pobřeží Baltského moře. Po hlavním městě Kielu má v této spolkové zemi největší počet obyvatel a rozlohou jde o největší město Šlesvicka-Holštýnska. Středověké centrum města je zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO.
Historie Území dnešního Lübecku bylo osídleno po skončení poslední doby ledové. V oblasti se nachází několik neolitických dolmenů. Okolo roku 700 bylo území dnešního Lübecku osídleno Slovany, po jejichž příchodu předešlé germánské obyvatelstvo odešlo na západ. Na počátku 9. století odsud Karel Veliký vyhnal Sasy, kteří se postavili jeho pokusům o jejich christianizaci, a na jejich místo přivedl své spojence Polabské Slovany. Ti zde na břehu řeky Trávy asi 4 km severně od dnešního centra Lübecku založili osadu Liubici (česky Milá). Ta se v 10. století stala nejdůležitějším sídlištěm Obodritského svazu a byl zde postaven hrad. Roku 1128 byla Liubice vypálena pohanským rujánským kmenem Ránů. Moderní město Lübeck založil roku 1143 Adolf II., hrabě ze Schauenburgu a Holštýnska, jako německou osadu na říčním ostrově Bucu. Založil zde nový hrad, o němž se zmiňuje poprvé roku 1147 Helmold z Bosau. Roku 1158 Adolf odstoupil hrad Jindřichu Lvovi. Po Jindřichově pádu roku 1181 se stal Lübeck na osm let svobodným říšským městem. Fridrich I. Barbarossa postavil do čela města vládnoucí radu, která zde existovala až do 19. století. Tato rada byla ovládána obchodníky, jejichž zásluhou pak po staletí lübecké politice dominovaly obchodní zájmy. Ve vlastnictví města a hradu se poté vystřídalo několik držitelů. Do roku 1192 byl Lübeck součástí
Saského vévodství, poté patřil do roku 1217 k Holštýnskému hrabství, nakonec do bitvy u Bornhövedu
roku 1227 součástí Dánska. Ve 14. století se stal Lübeck nejmocnějším členem obchodní organizace Hanza a byl označován jako "Královna hanzy". V letech 1806–1810 byl Lübeck okupován Francouzským císařstvím, a následně jím byl 13. prosince 1810 anektován a od 1. ledna 1811 do roku 1813 začleněn do nově vytvořeného francouzského departementu Bouches-de-l'Elbe. Od 1. dubna 1937 je součástí Šlesvicka-Holštýnska. UNESCO Roku 1987 byly zachované středověké části města prohlášeny za součást kulturního dědictví UNESCO. Rozhodující pro to byl především příkladný charakter města vyjadřující středověký městský rozvoj, markantní silueta se sedmi věžemi pěti hlavních kostelů a zachovalá zástavba z předindustriální doby. Centrum města je turistický cíl, zajímavá je hlavně nejstarší část Lübecku. Ta leží z větší části na ostrově mezi řekou Trávou a Wakenitzem. Ostrov se rozprostírá asi kilometr od severu na jih a 1,5 km od západu na východ. Některé budovy jako například Holštýnská brána (Holstentor) leží mimo ostrov. Okruh chráněný UNESCEM zahrnuje ty nejdůležitější stavby Lübecku: radnici, klášter, Koberg (úplně zachovalá čtvrť ze 13. století) Kostel sv. Jakuba, Špitál sv. Ducha, čtvrť patricijských domů 15. a 16. století mezi kostelem sv. Petra a Holštýnskou branou (Holstentor) a solné špýchary (sklady) na levém břehu Trávy. Pamětihodnosti Lübecku se říká „město sedmi věží“, které tvoří jeho historickou siluetu. Asi pětina historického města byla v dubnu 1942 zničena náletem, celé město je však pečlivě obnoveno. Mezi hlavní historické památky patří:
from wikipedie |
Město leží v Severoněmecké nížině na horním toku řeky Trávy, která se po zhruba 17 km
vlévá do Baltského moře. Geografická poloha zvýhodnila město ve vývoji před jinými baltskými přístavy
a je důvodem pozdějšího razantního ekonomického rozmachu. Stalo se jedním z center Hanzy
(spolek severoněmeckých přístavních měst zabývajících se obchodem).