- nedá se říci, že by Maruška povídala takovým způsobem,
že by mne to zcela odvedlo od řízení. Ale můžete si stěžovat
na spolujezdkyni, která se nechá dopravit k vozidlu 25
kilometrů za Prahu? Vláďa byl té domácí lásky, že ji přivezl
k nám do Černolic až před dům
- za takového ideálního stavu bylo pak úplně jedno, žen
jsme nedávali pozor a sjeli až do Písku. Pravda, navigace někde
na úrovni Milína chtěla stále doleva. A já tomu nevěnoval
pozornost, protože jsem si řekl: jedeme přes Strakonice a
ty jsou daleko. A když navigace chtěla ještě párkrát
odbočit doleva, přestal jsem dávat pozornost jejím hláškám
a věnoval jsem se řízení, co mis síly stačily vedle
spolujezdkyně Marušky
- když jsme ovšem projížděli obchvatem Písku, přestala
legrace. Zastavil jsem u pumpy, navigaci nařídil dostat nás
do Strakonic a vyrazili jsme. Bohužel kousek za městem jsme
nemohli doprava, jak radila navigace a museli doleva kvůli
objížďce. A tak jsme projeli obce Kestřany, Sudoměř, Čejetice,
Sedlíkovice, Modlešovice, než jsme se dostali na kraj
Strakonic. Pak už bylo vyhráno
- posádka prvního vozu byla již po večeři. My dorazili
chvíli po 9. večerní
- zajímavostí večera bylo vzpomínání na akci, kdy se
Maruška odmítla vzdát banánu. Musím rovnou přiznat, že
ostatní u stolu si z této akce pamatovali daleko více než
já. Přitom všem nám dělalo problém určit, zda jsme v
Jeseníkách byli před revolucí nebo až po ní?
- slíbil
jsem, že si pokusím něco z vyprávění zapamatovat a o
tyto kolektivní vzpomínky obohatit dost ubohý zápis treku
v Jeseníkách v roce 1991
- první večer byla diskotéka. Byl na ní údajně jen Petr
a Marie a málem dostali nabančíno. Proč?
|