Mor. Krumlov, Ivančice, Dolní Kounice, Jižní Morava, 12. 11. 2016

• 08:00 na snídani jsme museli brzo. Končila v devět. A co dál? František měl přijet až v půl jedenácté. Nestálo by za to přeciť jenom vyrazit mezi poli do Dolních Kounic? Vyrazil jsme napřed otestovat terén. Autobusová zastávka sice hlásala, že do Moravského Krumlova má jet autobus, ale místní paní mi sdělila, že jej nikdy neviděla. Vyšlapal jsem kilometr do kopečka a ocitl se u maršovických vinic. Cesta byla dobrá, přestože místní človíček tvrdil, že je bahnitá. Foukalo. Musel jsem si nasadit kulicha. Byla pěkná zima
• mezitím z penzionu vyrazili ostatní a vydali se směr Jezeřany. Obešel jsem vinice, které se táhly do dáli, vyslechl jsme několik telefonátů od Franty a Ivety, že všechno je jinak. Došel k penzionu, vzal auto a jel k jezeřanské radnici posbírat zbytek party. Problém spočíval v tom, že veliké auto rodinných příslušníků nebylo použitelné. To by byla maličkost. Ukázalo se, že vyhlášené vémyslické husy jsou uzené dopředu. A to jsme řekli prrr. Frantovi se podařilo na 14. hodinu zamluvit husičky v Dolních Kounicích. Další domluva byla tato: sejdeme se v Moravském Krumlově a prohlédneme si jej. Pak se přesuneme do Dolních Kounic. Musíme ale vzít jedno vlastní auto, které později odřídí Iveta. A tak jsem nabral zpreclíkovatělé zbylé trio a vyrazili jsme směr Moravský Krumlov přes velmi zajímavou stejnojmennou oboru

Moravský Krumlov. Město v okrese Znojmo v Jihomoravském kraji, 27 km jihozápadně od Brna na řece Rokytná. Žije zde téměř 6 tisíc obyvatel. Jeho historické jádro, a to i přes těžké poškození na konci II. světové války, se stalo městskou památkovou zónou. Jde o vinařskou obec ve Znojemské vinařské podoblasti. V krumlovském zámku byla dlouho umístěna Slovanská epopej Alfonse Muchy.

• 10:30 v Moravském Krumlově bylo stále nevlídno, ale co bylo horší, na náměstí Tomáše G. Masaryka žádná hospoda. Jen perfektní pojízdná vinotéka, ale v té zimě neměl nikdo chuť popíjet. A tak jsme trochu bezradně courali náměstím, kde nebylo na co koukat
• 11:15 naštěstí jsme objevili restauraci Marie, kde měli fajn kafe, zadarmo jsme dostali ořechové koláčky. Husu taky měli, ale již plno. Možná že na večer u cimbálu bude volněji... To již s námi seděla poslední posádka a já si mohl dát svatomartinské. Opět růžové. Abychom si napravili špatný dojem z města, vypravili jsme se na kopec ke kapli svatého Floriána. Cesta vedla lesem v závětří s pobíhajícím šílencem, který nás tu minul směrem dolů, tu směrem nahoru. Kopeček Floriánka poskytuje hezký výhled na město, to za to stojí. To už jsme byli rozhodnuti, že vypadneme a jedeme na rozhlednu Alfonse Muchy nad Ivančicemi. Vytvořili jsme mužskou posádku a ženskou. Alfu od té doby řidila Iveta. Franta nám jako místní rodák popisoval místa svého mládí