- 13:00 bylo dost času, tak jsme se prošli parkem Réna
a vystoupali k rozhledně. Jeden by řekl ošklivá betonová
rozhledna o výšce 5 metrů. Chyba lávky. Šlo o ošklivou
funkcionalistickou stavbu z 30. let 19. století!
- František nás ještě provezl centrem Ivančic, které se
nám zdálo o kus hezčí než to Moravsko Krumlovské, seznámil
se svojí základní školou a seznámil nás s příbuznými
a ukázal rodný dům
- na cestě podél řeky Jihlavy jsme podjeli most zvaný Železňák,
ze kterého zůstalo jen torzo - technická památka
 14:00
naprosto přesně jsme obsadili stůl v hotelu Vinum coeli a
objednali si 9 porcí svatomartinské husy. Dozvěděli jsme
se, že návštěvu stojí hrad-zámek Templštýn a že se v
Ivančicích pořádají kolem 20. května tradiční chřestové
slavnosti trvající 3 dny. A to přesto, že kdysi slavného
ivančického chřestu se už moc nepěstuje. Slovo dalo
slovo, takže 20. května 2017 nás Ivančice uvidí- 15:20 jsme se vydali naprosto přetíženi jídlem na
zdravotní procházku ke zřícenině kláštera Rosa coeli.
Byl sice zavřen, ale obešli jsme tuto impozantní stavbu.
Holky se couraly, takže jsem ještě pronikl do židovské čtvrti,
než jsem byl odvolán, že se již František - poté co
odvezl příbuzné domů - vrátil
- 16:30 jsme obsadili stůl v boční místnosti našeho
penzionu, protože ve sklípku měl někdo oslavu. Chřupaví
salátci a mladé šťovky. My byli spíše zralí na spaní.
Měli jsme za sebou husu a dva těžké výstupy! Opustil jsme
spolek jako první a šel zalehnout. Podařilo se nám roztáhnout
sedačku, takže Iveta si nemusela lehat na tvrdou podlahu. Všech
6 nás necelou hodinku kolabovalo
 Dolní
Kounice. Obec se 2,5 tisíci obyvateli v okrese Brno-Venkov na jižní
Moravě. Leží na řece Jihlavě, na okraji
Bobravské vrchoviny. Je známé křesťanskými a
židovskými památkami a pěstováním vína a ovocných
plodů. Vinařská obec spadá do Znojemské vinařské
podoblasti. |
- 18:30 po hodince odpočinku jsme obsadili staronový
stůl a začali lepidlem, višňovicí. Co dál? Víno, pivo?
Bylo to složité. Co nebylo složité, že František si stále
dokola objednával nějaké jídlo. My ostatní byli velmi
dlouho nacpaní. Ale když jsem i já podlehl chuti na pizzu,
objednali jsme si postupně dvě. Protože jen se objevila
jedna na stole, chňapaly po ní všechny ruce našich přejedených
společníků. A tak musela přijít na řadu druhá. A pak
jsme začali s tatranským čajem. Jen někdo. Lída vůbec
nepila. Nejvíce se bránila Věra, ale pak byla nadšená.
Dala si první chabý a bojácný doušek a tatranský čaj jí
přišel zajímavější než višňovice. A kromě toho se jí
prsa naplnila ohněm. Začala se rozehřívat, protože jinak
byla studená jako led, což dokazovala tím, že na nás pokládala
svoje ledové pracky
- 24:00 půlnoc jsme doklepali ve dvou. Pavel se mnou
vydržel. Ale jen odbila 24., balil. Tak jsem pozval mladé děvčice
k baru na poslední šláftruňkový drink
|
