-
09:00 jsme se rozloučily s Veronikou (Maxim spal) a vyrazili vstříc
dalším zážitkům. Tentokráte byl první cíl: město Slaný
-
 10:00 zaparkoval jsem auto mimo centrum u střední odborné školy
a byla to klika. Nejen že se parkování neplatilo, ale bylo to hned u
kostela Nejsvětější Trojice a kláštera řádu Bosých karmelitánů.
A tentokráte jsme měli kliku. Chystala se mše a bylo tudíž otevřeno.
A tak jsme mohli přijít na to, že Loretánská kaple je umístěna
uprostřed kostela
-
10:30 jsme prošli Velvarskou branou, kde (typicky) bylo zavřené
informační centrum. Evidentně sem jezdí turisté hlavně od pondělí
do pátku. A zase nikde informační turistický plán města!
-
poctivě jsme si prošli centrální Masarykovo náměstí hledaje hlavní
pamětihodnosti. Vinařickou ulicí sešli ke kostelu sv. Gotharda, který
byl pro změnu uzamčen. V místech bývalé pražské brány jsme se
museli obrátit na místní s dotazem, kde najdeme Wiehlův dům?
Neznali. Teprve když jsem jim ukázal fotku, věděli. Proti divadlu a
ukázali nám směr. Podešli jsme kostel a podél zbytků opevnění
jsme vyšli opět na kopec k budově opuštěného Okresního domu.
Omylem jsme ovšem zaměnili protilehlou budovu bývalé záložny za
Wiehlův dům (omyl jsme zjistili až doma) a spokojeně se vraceli na
na hlavní náměstí. V Husově ulici jsme narazili na skvělou
italskou cukrárnu Na Londě a přejedli se. Po nasednutí do auta mne
zaujala obrovská budova s věží nad kostelem Nejsvětější Trojice.
Tak jsme k ní vyjeli. Nikde ani cedule. Co to je? Zpětně jsme
zjistili, že základní škola. To má Slaný tolik žáků?
-
12:00 problém další programu, zejména sportovního, bylo to,
že anglicky mrholilo a slíbené slunce nikde. Lídě se do takového
počasí nechtělo. Tak jaký bude další cíl? Okoř. Ale aby to
nebylo tak jednoduché, jel jsem nejdříve do Holubic
-
12:10 po chvíli jsme narazili na krásnou zvoničku s kostelíkem
a hřbitovem v obci Želenice. A věnovali mu svoji pozornost. Proti
kostelu stála obecního hospoda. Tak tu bychom potřebovali u nás,
klidně i s kostelíkem
-
12:25 velice hezký kostelíček Narození Panny Marie v centru
starých Holubic jsme si obešli. Lída si orousala boty v mokré trávě.
Okoukli jsme statky v chráněné zóně a nebylo nám moc jasné, co z
nich zůstane. A pak projeli souvislou novou vesnicí. Holt někde se u
Prahy bydlet musí
-
 12:45 i po dosažení
Okoře bylo zřejmé, že Lída na kolo nepůjde.
Slunce? Jen zatažená obloha. Procházka zřícenou hradu Okoř byla příjemná.
Sice s dobrým průvodcem by to bylo lepší, ale neprůvodcuje se
-
13:30 po skončení procházky Lída chtěla ještě k soukromému
rozsáhlému stavení vč. bývalého mlýna pod hradem. Krásně
upravené. Paní hlídající parkoviště nám podala informace o měnících
se majitelích a těch současných
-
13:45 před druhou jsme skončili poznávání památek a zamířili
domů. Až na jednu drobnost. Při průjezdu kolem Prahy mne napadlo
zastavit se v Hostivicích. Ne kvůli památkám, ale naší oblíbené
čínské restauraci. Dali jsme se kung-pao a schvei-ču-žou
-
16:00 doma s plnými žaludky. Večeře nebyla vítaná. Škoda,
že nešlo sednout na kola. A tak jsme si nechali věci v autě připraveni
vyrazit, jen co vyjde slunce
|
