Súľovské vrchy: Sólo pochod / 25. 7. 2020

• po 3,5 hodinách usrkávání piva, karpatskej horkej a klimbání jsem čekání vzdal. Ostatní byli stále daleko
• stoupal jsem k hradu Lietava a po všech stranách hřmělo. Kapkať začalo teprve 200 metrů před hradem. Musel jsem i s batohem běžet. Naštěstí v hradě fungoval bufet, venku lilo, ze mne lilo. Tou dobou Zdenda dorazil k ostatním v Podhorie. Bez kytary. To ostatní asi rozveselilo, protože od té doby do telefonu stále halekali
• hodinku jsem strávil v hradě Lietava prohlídkou expozice a čekáním na lepší počasí 
• polovinasestupu z Cibuľníku k Lietavskej Svinnejh byla vražedná. V důsledku deště to byla klouzačka a nebylo šance uniknout do lesa mimo cestu. Do hospody v obci jsem dorazil hnusně splavený. A abych se dozvěděl, že veselá společnost v Podhorie se rozhodla, že dolů už nepůjde a skončí na Cibuľníku. Tak jsem jim dal radu, že na hradě je uvítají. Tak se stalo
• ale co já, samotinký? Když mne zbytek takhle zradil a nechtěl jít podle plánu? Prý se mám zase vyšplhat na Cibuľník. Nebylo ještě ani 17:00. Příliš dlouhý čas na to být sám. Měl jsem asi jít do bordelu
• zvolil jsem polorazantí řešení. Autobusem jsem odjel do Lietavskej Lúčky, dal si pizzu a vlakem odjel do Rajeckých Teplic. Nejdříve jsem si vyhlédl místo na širák kousek od autobusového nádraží a pak se vydal na procházku lázněmi. To byly další 4 kilometry s báglem na zádech, než jsem se vrátil zpět k nádraží, Bylo 20:00. Tma nikde a stále sám. A tak jsem zvolil razantí řešení: autobusem jsem odjel do Žiliny, 3 hodiny se coural městem a po půlncoi odjel Regiojetem domů. Další den sólo jsem už absolvovat nechtěl
• tak Súľovské vrchy mám za sebou!