Duchcov 2024: bike a trek: Duchcov -
Bílina - Bořeň - Most
- 12:45 chata pod Bořní: majiteli chaty jsem se omluvil za
schovku kola, bral to sportovně. Ještě mi poradil s mými plány
jak dál. Začal jsem sjezdem k silnici
E442, pak cca 300 metrů škarpou proti produ vozidel a k pěšince do lesa.
Bez problémů
- 13:00 Liběšice: rozhodl jsem překonat lávku přes dálniční
silnici a do Mostu směřovat severnější trasou. Kvůli
atraktivitě blízkého dolu Bílina a jezerům na trase. K Liběšicím vedla sice stoupající,
ale pohodová šotolina, k Braňanům vedla silnice, ale podstatně
prudší. A aby toho nebyl dost, po sjezdu do centra obce začal další
výstup až k odbočce směr jezero Venuše. Začalo to pohodově, než se
cesta proměnila v kluzkou stezičku plnou louží. V jedné jsem si málem
ustlal. Odnesly to jen zavodněné boty. Stejně to bylo jedno, mokrý jsem byl
už dost
- 13:50 jezero Venuše
(odkaliště): konec "hororu". Krásný
asfalt trval jen chvíli, protože jsem chtěl jet po stezce kolem jezera
Most. Trocha dobrodružství po úzké strmé stezičke a bylo
vyhráno. Stezka kolem jezera je skvostná. V jezeře jsem umyl
kolo, voda byla velmi teplá. Když jsem dorazil k Olympijskému
centru, začalo zase krápat
- 15:00 Most: těsně před dosažením
kostela Nanebevzetí Panny
Marie začalo zase krápat. Zaplatil jsem si prohlídku, ale na věž
nešel. Po překonání mostu přes Bílinu jsem si dal U Švejka,
oběd. Prapodivnou roštěnou na roštu, která plavala v omáčce.
Asi sudetská varianta. Telefon začal haprovat (mokrý?) a tvářil se
vybytě. Ještě jsem stačil zachytit, že Lída skončila
o 2 hodiny dříve. Pokus o výjezd na Hněvín jsem v sedle pod
vrcholem vzdal podobně jako další cíle dle plánu. Tlačil mne čas. Sjel jsem k jezeru Matylda, kde mne potkalo
další kufrování, protože nešlo překročit silnici. Musel jsmepo úzké stezce pod Hněvínem
zpátky
ke Švějkovi a kolem kostela a jezera Most zpátky, kde mne v závěru
čekal těžký výjezd. Vyšel jsem jej pěšky
- 17:00 Mariánské Radčice: po letmé poradě s místní
cyklistou jsem sjel do obce. Blbě mi poradil. Ztratil jsem sjezd a
přes obec Lom musel stejně. Dále podél Klášterského potoka,
kde jsem chybně zvolil těžký výstup k rozcestí Hrdlovka.
Kdybych věděl, že Lída je již v Duchcově a že již dokonce
koupila
boty a že kousek od rozcestí je vidět dobývací prostor lomu
Bílina (tak aspoň virtuálně) ... Je
to jen kdyby
- 18:00 Duchcov: v městě jsem dostihl Lídu s nákupem.
O hodinu později jsme podruhé zašli na večeři do baru Viktoria.
Pan domácí nás obšťastnil kusými informacemi o historii města,
za Sudet, za socialismu i současnosti. A to při grilované
panence, která byla velmi dobrá. Lídu jsem natahoval hádáním o
tom, jaké překvapení jí čeká další den. Neuhádla
|