Druhý den jsme vyjeli autobusem do sedla Gardena/Grödnerjoch
(2121 m). Bylo nepříjemně. Mírně poprchávalo a zubaté vrcholky hřebene Cirů nebylo
vůbec (na rozdíl od levé fotografie v záhlaví strany) vidět. Aleš Peč s Barborou a
dalšími se rozhodli do hory vůbec nejít a ze sedla sestupovat údolím
Gardena. Další
část se rozhodla ferraty v Cirech vynechat a vydat se přímo k planině
Ciampac. Skupinka
asi 10 lidí se vydala kolmo vzhůru ve snaze najít ferraty. Bohužel o sedla se cestičky
natolik rozebíhala všemi směry a udržet směr bylo velmi obtížné. Zvláště v závěru
pod masívem, kde už bylo pouze kamení, ale také mraky. Jak se ukázalo, nástup k ferratě
Cir V./Tschierspitze V. (2527 m) jsme nenašli. Mrakem či mlhou jsme se protloukli
po chvíli stoupání k začátku ferraty Grande Cir / Grosse Tschierspitze (2597 m).
Kvůli mlze jsme se rozhodli první ferratu již nehledat. Ferrata na vrchol Velkého Ciru
vlastně ani ferratou nebyla. Pouze na začátku byl jištěný úsek, který vyžadoval chvíli
opatrnosti, ale vzápětí se přeměnil ve stezku vedoucí na vrchol. Byla bez sněhu,
protože jsme se pohybovali nízko, ale skály byly vlhké. Výstup trval krátce. Výroba
vrcholového fota proběhla bohužel za stejných podmínek jako minulý den (viz níže) a
hned jsme mazali zpět. Myslím že v duši většiny lidí se zabydlel pocit co nejrychleji
obejít plánovanou trasu, nasednout do autobusu a sjet do civilizace.
Druhý den jsme vyjeli autobusem do sedla Gardena/Grödnerjoch
(2121 m). Bylo nepříjemně. Mírně poprchávalo a zubaté vrcholky hřebene Cirů nebylo
vůbec (na rozdíl od levé fotografie v záhlaví strany) vidět. Aleš Peč s Barborou a
dalšími se rozhodli do hory vůbec nejít a ze sedla sestupovat údolím
Gardena. Další
část se rozhodla ferraty v Cirech vynechat a vydat se přímo k planině
Ciampac. Skupinka
asi 10 lidí se vydala kolmo vzhůru ve snaze najít ferraty. Bohužel o sedla se cestičky
natolik rozebíhala všemi směry a udržet směr bylo velmi obtížné. Zvláště v závěru
pod masívem, kde už bylo pouze kamení, ale také mraky. Jak se ukázalo, nástup k ferratě
Cir V./Tschierspitze V. (2527 m) jsme nenašli. Mrakem či mlhou jsme se protloukli
po chvíli stoupání k začátku ferraty Grande Cir / Grosse Tschierspitze (2597 m).
Kvůli mlze jsme se rozhodli první ferratu již nehledat. Ferrata na vrchol Velkého Ciru
vlastně ani ferratou nebyla. Pouze na začátku byl jištěný úsek, který vyžadoval chvíli
opatrnosti, ale vzápětí se přeměnil ve stezku vedoucí na vrchol. Byla bez sněhu,
protože jsme se pohybovali nízko, ale skály byly vlhké. Výstup trval krátce. Výroba
vrcholového fota proběhla bohužel za stejných podmínek jako minulý den (viz níže) a
hned jsme mazali zpět. Myslím že v duši většiny lidí se zabydlel pocit co nejrychleji
obejít plánovanou trasu, nasednout do autobusu a sjet do civilizace.