Dolomity 1996: 2. den - feráty Grand Cir + Sassongher / Puez

Přesto nebyl další postup úplně nezajímavý. Od chaty Clark (2222 m) jsme nastoupili na jednu z hlavních dolomitských cest, Dolomiten Höhenweg No. 2, která vedla mezi zajímavými skalními jehlami a kužely až do sedla Cir/Danter la Pizes (2515 m), zde cesta klesla do údolí Chedul, které i za mlhy dávalo tušit krásu krajiny. Nyní ovšem trochu pochmurnou. V sedle Crespeina (2528 m) jsme udělali krátkou přestávku a rozhodli se nepokračovat údolím po hlavní cestě kolem jezírka Crespeina, ale trochu si trasu zpestřit přechodem přes vrcholky. Tudíž jsme se vydali po nečíslované stezce na vrcholek Sas Ciampac (2672 m). Nešli jsme úplně v mracích, ale do kraje vidět nebylo. Dalo se jenom tušit a stýskat si, o co jsme přišli. Z vrcholku cesta mezi skalami na chvíli klesla a zase zvedla na další vrchol Sas Ciampei (2654 m) a definitivně klesla do sedla Forc. de Ciampei (2366 m). Odbočili jsme doprava po cestě č. 4 a začali definitivně klesat. Během sestupu začal padat sníh a proti nám stoupalo stádo ovcí. Bylo hnusně, přesto jsme se na křižovatce, kde odbočovala cesta k vrcholu a ferratě Sassongher (2665 m), rokovali o pokračování vzhůru či definitivním ukončení horského dobrodružství. Vrcholek posledního kopce se válel v mracích a to rozhodlo: Jde se dolů! Jak se později ukázalo, několik lidí z první skupiny (Karel Z. aj.), kteří vynechali výstup na Ciry, výstup na Sassongher podniklo. Hodnotili jej jako nic moc. My z druhé, jsme nesebrali již dostatek morálních sil a raději seběhli dolů, do cíle, do vesničky Colfosco/Kolfuschg (1640 m). V hospůdce bylo více než dobře.

Na ostatní jsme nemuseli čekat nijak dlouho, a proto jsme se také zpátky do St.Ulrichu dostali brzo. To nám umožnilo navštívit místní bazén. Ten večer jsme končili skvělým vínem, které do Itálie dostal Jirka Hampl. Asi šest lidí zdolávalo jednu láhev hodinu.